Reportáž týmu Dršťkový havran masového kašpárka
6.9. 10:23
S úsměvem a dobrou náladou zdravíme Vláďu, který nás už čeká na zastávce.
11:08
Vyjíždíme z pražské Masaryčky, v žaludcích párky v rohlíku jako snídaně a přemýšlíme, co všechno jsme zapomněli.
12:51
Jsme v Hradci. Systém umístění MHD zůstává nepochopen. Ovšem dochází nám, proč není doporučená celodenní jízdenka. Půlhodinovému čekání na autobus jsme už odvykli.
13:15
Dáváme si oběd v nádražím bufetu a zjišťujeme, jak a kudy na start.
Počasí je až zbytečné teplé. Praží nám na hlavu, potíme se.
14:30
Registrujeme se, z tašky vytahujeme lentilky že by skrytá šifra? 20 lentilek 5 zelených, 2 růžové, 4 červené...
Koukej, jsou rozpůlené, že by do nich něco dali?
Zkus je rozdělat!
Vevnitř nic není.
Zkus ji sníst, třeba bude chutnat nějak jinak.
Ne, chutná normálně, vemte si taky.
Asi bychom je neměli jíst, nejspíše k něčemu budou.
A není to teď už jedno?
15:45
Hra začíná. Měnění částí slona je chaotické. Původně vymyšlený strategický plán je ten tam, přesto po chvíli ukazujeme orgům složené puzzle.
Dostáváme první šifru.
Přestože je osmisměrka velikosti Ohia, poměrně brzy vyškrtáváme poslední slova.
Vytahujme orienťáckou mapu, zadáváme do GPS polohu a hledáme nejkratší cestu k vyluštěným písmenkám.
16:31
Vláďa zapisuje náš tým a bere první část druhé šifry. Hned na první pohled vidíme co s tím. Než dojdeme k druhému písmenku, máme první část vyluštěnou.
Trhám se od kluků a jdu pro druhou část. Vláďa jde mezitím pro část třetí a Martin hlídá batohy. Ani nerozbalujeme šifrovací pomůcky. Ve stoje rychle doluštíme a vyrážíme na blízký kopec Spáleník.
17:06
Já s Martinem zůstáváme pod kopcem a chystáme věci, které budou potřeba pro luštění. Mezitím se vrací Vláďa s 3. šifrou.
Kdes byl tak dlouho?
Jsem ji nemohl najít. Předešlý tým ji zaházel listím.
Koukejte, jmenuje se Barevný svět.
Barevný svět v hrsti byla vždycky reklama na lentilky.
To fialové a žluté kolečko by mohly být taky lentilky.
Hele, na krabičce je nakreslené fialové a žluté kolečko.
Než stihne Vláďa podotknout, že je to stará řecká šifra, už mám skoro všechny proužky rozstříhané a slepené k sobě.
Svižným krokem vyrážíme směrem k podjezdu pod železnicí. Vycházíme z lesa a už je nám zase horko. Po chvilce hledání nacházíme pytel a jako jedni z prvních se píšeme do pořadí.
17:40
Sedáme si na kraj cesty do jediného stínu široko daleko. Prohlížíme si obrázky.
Tím obrázkem je myšlena levice?
Kde je levice? Já tu vidím akorát lvici.
Drak a rak
To jsou dvojice!
Během 5 minut máme vyluštěno a zvedáme se současně s dalšími dvěma týmy.
17:57
Bereme si zadání šifry číslo 5.
Spokojeně usedáme na louku, sluníčko přestává být otravné a my si prohlížíme obrázek.
Hned si všímáme, že na každém se objevuje číslo.
Na kostelu je 10, možná 11 hodin. Boty stojí 15 Kč (kde ty časy jsou). Formule má číslo jedna.
Ale co s tím?
Ta cesta ke kostelu vypadá jako S
A týpí vypadá jako X
Na každém obrázku nacházíme různé počty stejných předmětů trsů trávy, počet oken, počet mřížek na kanálu, počet částí obrubníku... Jediné co z toho máme je hromada čísel. Převádíme automaticky na písmenka, ale nic nám nedává smysl.
Proč jen jsou ty obrázky černobílé a lidi barevní?
Nápověda je kousek, zaběhnu tam.
Po chvíli nám Martin volá, že jako nápověda je tabulka, kde v prvním řádku jsou ty obrázky a v druhém lidi.
Hned je nám jasné.
S Vláďou identifikujeme 1. obrázek 11 hodin, 2. obrázek 15 Kč, 3. XX - týpí jako 20, 4. obrázek 1 na čísle auta. Kóta daná počtem lidí je už úplně jasná.
Až cestou na další šifru nám dochází, že se na řešení dalo přijít i přes první písmenka věcí co vidíme.
U pumpy prohodíme pár slov s domorodkyní a doplníme zásoby vody. Napumpujeme si plnou láhev báječné ledové vody. Nabalené pití je už docela teplé a navíc začíná v horku rychle ubývat.
18:54
Docházíme na okótované rozcestí.
Pod smrčkem nacházíme černý pytel. Šestá šifra MHD.
Martin vytahuje mapu a hledá část s mhd. Já s Vláďou procházíme část s odjezdy.
Co bije do očí je, že autobusy nejezdím v konstantních rozestupech, ale zcela chaoticky. Zkoušíme rozdíly převést na písmena.
Ty zastávky jsou každá u jiné linky, navíc ta jedna vůbec neexistuje, asi proto je černě.
Zkus najít linku 24, kde jezdí.
Ta je taky mimo.
Nemůže to mít spojitost s výlukami?
To by bylo moc těžké, to by tu nedali.
Co takhle spočítat, jak daleko jsou od sebe ty zastávky kolik stanic.
To se nedá jednoznačně určit, ale všiml jsem si, že na některých zastávkách jezdí jen jeden spoj.
Co takhle změřit to pravítkem, jak jsou daleko.
Zase nevychází nic rozumného.
Po dvaceti minutách marného boje a vyčerpání nápadů se Vláďa vydává pro nápovědu.
V šifře je hrozně moc informací. Pořádně nevíme čeho se chytit. Jak provázat náhodné zastávky s časy.
Za pár minut mi zvoní telefon a Vláďa mi diktuje text nápovědy. Hned nám je jasné. Přes fólii kroužkujeme vybrané spoje. Než se Vláďa stačí vrátit, máme sbaleno a vydáváme se na cestu.
Poměrně dlouhý přechod, během kterého zapadne Slunce.
A jak to tak přesně víme? Taky jsme s Martinem nechápavě koukali na Vláďu.
GPSka se přepla na noční režim. Odpovídá s naprostou samozřejmostí.
20:02
Po uražení dalších dvou mapových čtverečků rovně a jednoho doprava vytahujeme čelovky a již za tmy lovíme šifru z pytle.
1. část jsou nějaké řady, z druhé části je třeba vybrat vždy jednu věc, která mezi ostatní nepatří a u 3. časti je třeba vymyslet slovo spojující všechny ostatní. Překřikujeme se v nápadech a druhou a třetí část máme vyplněnou bleskově.
Víme, že máme jít ke Stříbrnému rybníku, z první části máme jen poslední 2 písmenka z prezidentů a z not. Vydáváme se na cestu s tím, že cestou zbylé řady doluštíme. Po chvíli Vláďu napadají předpony jednotek. Chvilku na to mi dochází, že Pj jsou podstatná jména.
Z tajenky společnými silami přijdeme i na poslední řadu.
Čím víc se blížíme na kraj lesa, tím hlasitější hudba se ozývá. V campu je veselo. Žízniví usedáme do venkovní hospody. Martin běží pro šifru, která by měla být jen 200 metrů daleko. Dáváme si kofolu, lepíme první puchýře a vážeme zvrtlý kotník.
20:53
Už z bubliny u šifry je jasné, že je třeba periodické tabulky. Než ji vyhrabu, Vláďa hledá cestu bludištěm.
46
Palladium Pd
11
Sodík Na
Jistí si správným postupem, Martin hledá souvislosti a já s Vláďou sehraně procházíme bludištěm. I když jsme si dvojky vzniklé v bludišti nevšimli, řešení za chvíli máme. Rychle dopíjíme, balíme a pokračujeme v cestě.
Po menším bloudění se usazujeme u cesty, kde je dostatek světla a Martin běží pro šifru, která má být zase jen kousíček vzdálená. Mezitím vybalujeme podložky na sezení, oblečení, jídlo, pití a šifrovací nezbytnosti. Vláďa hlásí, že máme nachozeno 17,7 km a to jsme v půlce. Prohodíme pár slov s orgy, kteří se objevili a mají pobavený úsměv na rtu se slovy tak jak vám to jde? Zoufalí z šifry zatím nejsme, protože Martin teprve přichází.
21:30
První pohled na šifru zvířátková a docela dlouhá.
Vymýšlíme, co všechno by se dalo použít. Nápadů je hrozně moc. Počítáme druhy, dělíme do různých skupin hmyz, tlustokožci..
Hledáme dvojice. Vybarvujeme na fólii třeba to bude grafická šifra, ta tu ještě nebyla.
Ne všechny zvířata u nás žijí. Opět dělíme na dvě poloviny. Bezpečná a nebezečná. Po chvíli si zvířata zkouším představovat.
Je jich nějak moc pruhovaných.
Některá jsou tečkovaná. Některá jsou tečkovaná!!! Opakuje Vláďa s mnohem větším důrazem. (Vláďa po přečtení reportáže tvrdí, že on to nebyl, Martin se k tomu nezná a já taky ne tak vlasně ani nevíme, kdo nám ji vyřešil).
Teď už je jen otázkou chvilky správně doplnit čárky a tečky. Balíme a jdeme dál.
Měříme přesně 1100 m. Kde nic, tu nic. Čelovkama svítíme jen do vysoké trávy. Na konci louky je nějaké světlo. Zkusíme k němu dojít a uvidíme. A opravdu, narážime na cizí tým a na orgy. Přes řeku je vor. Z pytle vytahujeme papírek, kde je napsáno, že je třeba vyzvednout špagetu. Týmu před námi přelodění trvá docela dlouho. Než čekat a nemít co dělat, Vláďa se vydává pro nápovědu. Já vypisuji tučná a netučná písmenka z kódů stanovišť. S největší pravděpodobností je budeme stejně potřebovat.
22:33
Martin se plaví na druhou stranu a vrací se presně ve chvíli, kdy volá Vláďa z nápovědy. Špagetou je myšlený provázek s uzlíky. Velmi rychle si všímám, že uzlíky jsou různé. Rozpoznávám tři druhy. Překreslujeme vše na papír. Z nápovědy víme, že pravděpodobně má jeden hodnotu 10, druhý 5 a třetí 1. Hodnotu shluků uzlíků sečteme, ale nevychází nic rozumného. Vláďa se vrací a už nevím koho napadlo, že některé hodnoty by se mohly odečítat. Hned na to následuje reakce římské číslice.
Po kouknutí do mapy zjišťujeme, že musíme na druhý břeh. Naloďujeme se na rozpadající se vor a pokračujeme skrz louku a houštiny plné kopřiv směrem k civilizaci.
Procházíme kolem Hradecké pekárny a odbočujeme k letišti. Zde potkáváme jiný tým, který je tu již docela dlouho. Naštvaně chodí okolo a stále nemůže šifru najít. My celkem v pohodě, po ne moc dlouhé době, šifru nacházíme. Tím pomáháme týmu, který je tam s námi. Šifra je až u úplně posledního stromu. Píšeme se jako první v pořadí.
23:37
Vracíme se k příchodové cestě. Na první pohled si všímáme v textu podtrhaných, přeškrtnutých a tučných písmenek. Součastně s tím podotýkám, že jména jsou to párová. Ke každé postavičce patří postavička jiná.
Dvojice dáváme nějak dohromady. Sice si nejsme vůbec jisti. Krakonoš a Trautnberk? Nebo Sojka? A nebo Lyžníci? Hurvínek a Spejbl? Nebo Mánička?
Během krátké chvíle si všímáme textu, který vychází po přečtení odlišných písmenek.
To nám určí v jaké pořadí budeme číst výsledek.
Snažíme se provádět s dvojicema všechny možné kousky.
Tlusté písmo se značí B posun o 2, podtržené U 21. A jak označit přešktrnuté?
Až po opravdu dlouhé době si kluci všimnou (já jsem nějak odpadla), že když se přečtou první písmenka, dostaneme správné řešení.
Náš problém byl, že jsme si k Ryšce doplnili Lišku a ne ptáka Ohniváka. A další, že jsme nepočítali s tím, že odlišená písmenka zde nehrají roli. Jsme zvyklí z jiných her, že vše má svůj důvod.
Balíme se a vidíme přicházet nějaký akční tým. Jejich tempo je úctyhodné.
My v klídečku a pohodě balíme a vycházkovým tempem míříme k nedalekému kostelu.
1:17
Překvapeni umístěním uprostřed sídliště, usedáme na schody kostela. Začíná doléhat krize na všechny tři z nás. Už v tom nejsem sama.
Dvojice identifikujeme rychle. Zkoušíme první písmenka, poslední písmenka. Řadíme je.
Dvojice mají vždy stejnou vzdálenost. Proč tomu tak není u těch trojic?
Znaveni se rozhodujeme co dál. Nějak nám to nemyslí. Martin se nabízí, že doběhne pro nápovědu. Z minulé zkušenosti, že nápovědy jsou opravdu nápovědami dobrými, souhlasíme.
Mezitím s Vláďou zkoušíme vymyslet slovní fotbal, asociace, přídavná jména. Nic nefunguje. První tým to neřešil dlouho, nebude to těžké.
Zvoní mi telefon a Martin trochu zoufale sděluje:
První obrázek je osma, ta horolezecká a druhý je osma karetní. Jsou vedle sebe a za nima je rovnítko a slon, ten co byl úplně na začátku jako puzzle.
Pokládám telefon a opakuju:
Dvě osmy rovná se slon. Rozumíš tomu?
Vláďa stejně nechápe.
Jak proboha ze dvou osem udělali slona?
Osma je slaňovací to by bylo to SL
Naše úvahy se přesunuly na transformaci osem na slona.
Dvě osmy. 8 + 8 = 16 a to bylo těch dílků na začátku.
Dva uzly to jsou uzlíky to byla špagetová šifra.
Osma je v pořadí druhá, to znamená, že S bude ve výsledku nejspíše druhé písmenko.
Zkoušíme v mapě hledat cokoliv, co by tomu odpovídalo.
Napadne nás i základní škola nebo mateřská škola, ale těch je v okolí mraky.
Mezi tím dochází další dva týmy. Radují se, že jsou třetí a čtvrtí. I ti se po chvíli zvedají a odcházejí.
Začínáme být zoufalí. Po dalších neúspěšných pokusech rozsekat slona na osmičky boj vzdáváme a voláme o nápovědu. Hned jak se ji dozvíme, všímáme si, že šlo o druhá písmena.
Naše chyba, jsme si toho jasně vědomi a nechápeme, jak jsme na to nemohli přijít. Pokud ale text začíná ZSUP, nenapadlo nás pokračovat, přišel nám dostatečně nevěrohodný.
Pořád ale nechápeme nápovědu co tím mělo být řečeno?
Kdyby jsme si pro ni nešli, šifru bychom s jistotou vyřešili.
Trochu otřeseni vlastní neschopností odcházíme.
4:17
Trochu hledáme správný sloupek, který po chvíli nacházíme. Zapisujeme se jako čtvrtí. Tým třetí má náskok asi 30 minut. Stále ještě luští.
vDocela brzy nás napadá co s tím. Začínám stříhat krychličky, Martin a Vláďa skládají pořadí. Píšou, jak jednotlivé vrstvy budou vypadat. Šifra není až tak těžká, ale je manuálně pracná.
Víte na čem jsme skončili minule? Podotýká Vláďa.
Všichni tři zavzpomínáme na Bednu, na déšť a na malé zvlhlé kostičky, které nás položily.
Tým, co luští opodál se zvedá a odchází. My je po chvíli následujeme.
Najít křižovatku dvou vyluštěných ulic není problém. Jen najít rozvodnu. Máme potuchy, že se bude jednat o nějakou krabici, ale v okolí nic nenacházíme. Po deseti minutách marného hledání vytahujeme zdemolované kostičky ze složky a znovu skládáme. Nenapadlo nás číst spodní stranu. Vychází nám dlouhé číslo. V okolí mají domy popisná čísla daleko nižší.
Katastrální mapa.
Dohledání správného domu je i tak docela problém. Nakonec podle tvaru jsme úspěšní.
5:13
Začíná docela foukat, vytahujeme si teplé oblečení a při tom čteme text. Na první pohled nás trknou atypická slova. Příliš vědecká na obyčejný text. Analyzovat, akcelerovat, akceptovat, avizovat. Většina je na A.
A je poměrně frekventované písmenko, potřebují hodně slov na A.
Všechna divná slova jsou slovesa.
Navíc se to jmenuje slovesnost.
Každý jsme si přidali svoje a už čmáráme do textu. Je nám jasné, že je to správný postup, proto ani nepoužíváme fólii.
Hned po prvním odstavci obracíme list a všímáme si téměř nečitelného nápisu KLÍDEK.
Hm, zajimavý vtip.
Lupou zkoumáme vše okolo, jestli tam není ještě něco.
Když nevíš co by, přelož to a píchni do toho špendlík.
Špendlík byl v povinné výbavě, to bude ono.
Propícháme tedy celý nápis. Když nic rozumného nevyjde, přeložíme papír podle svislé osy. Zase nic.
V textu jsou zmínky o ohni, co to zkusit zahřát?
Vytahujeme svíčku a papír opatrně zahříváme.
Hlavně bacha, ať to nedopadne jak na Matrixu.
Tam se nám podařilo šifru spálit.
Zase neúspěšný pokus. Začíná svítat a my uvažujeme o nápovědě i když je docela daleko.
Poslední pokus propíchání textu. Tentokrát nejedeme podél pismena, ale středem.
Zase nic. Vláďa vyráží. Začíná krapat a my se schováváme pod strom. Týmy, které luštili, když jsme přišli, jsou už pryč. Mezi tím došly asi další tři.
Bavíme se jejich hledáním na křižovatce. Evidentně nikoho nenapadlo kostku dořešit celou.
Po chvíli jeden z týmů objevuje polohu šifry a všechny ostatní mají vyhráno.
Volá Vláďa, že na nápovědě je obrázek tisícovky a jsou na něm vpichy od špendlíku.
Opět se pokoušíme text proděravět.
Je nám zima, prsty máme rozpíchané a nevede to k ničemu. Voláme o nápovědu.
Na druhém konci milým hláskem telefonistka pronese:
Volnočasové středisko Klídek.
Nevěříme vlastním uším. Hledáme v mapě, ale nic nenacházíme. Uvažujeme, že zavoláme ještě jednou, že nevíme, kde to je. Nakonec přece jenom najdeme růzový čtvereček s drobným popisem.
Luštíme tam už jen dva týmy. Jdeme se podívat, jak jsou na tom oni.
Jak jste na tom? Vyluštili jste něco?
Vůbec nic, došli jsme jen ke Klídku a nevíme co s tím dál.
Na odpověď, že podle nápovědy je to správné řešení reagují ještě překvapeněji jak my.
Společně se vydáváme na poslední šifru. Tam nás už čekají orgové.
Plní emocí z nespravedlnosti se do nich v převaze pouštíme.
8:05
Už jen lanová překážka a poslední šifra, která je jednoduchá. Předpřipravená písmenka z kódu šifer se přečtou ve správném pořadí a je konec.
Rozebíráme s orgy šifry, necháváme si vysvělit osmy a slona. Jejich systém měl sice nějakou logiku, ale jen pokud člověk věděl správnou odpověď.
Dáme si jídlo a pití připravené v cili a pomalu se přesouváme na nádraží.
9:08
Odjíždíme z Hradce směr Praha.
10:55
Vystupujeme z vlaku jako tři trosky. Každého něco bolí, někde píchá, jsme špinaví, smradlaví a chce se nám spát. Šouráme se šnečím tempem. Babička o holi kolem projde rychlostí, o které se nám v tu chvíli nemůže ani zdát.
Cestou na kolej rekapitulujeme celou hru, co se nám líbilo, co ne. Toho prvního je s převahou víc. Nejvíc nás asi mrzí, že první dvě třetiny nám tak šly a poslední jsme pokazili. Ale co, je to jen hra. Aspoň máme příští rok co dohánět.
Bety
