Hradecká sova pohledem orgů

Úvod

Šifrovačka z pohledu hráče je otázka dne, maximálně dvou. Zcela jiné je to u organizátorů. Samotná hra je vlastně jen třešnička na dortu po roce příprav, spoustě kilometrů v terénu, žádání o grant, modliteb o pěkné počasí, probírání krizových scénářů, eliminování chyb a scestných myšlenek, testování a pilování celkového pohledu na hru i malých drobností, kterých si stejně nikdo nevšimne.

Vše vlastně začalo ve chvíli, kdy se uzavřel loňský ročník. Na papírek se zapsaly nepoužité nápady. A jak šel den za dnem a my se účastnili různých šifrovaček a dalších akcí, tak se papírek rozrůstal. Začátkem kalendářního roku byl papírek natolik plný, že jsme se odvážili určit přesnější termín a začít shánět napevno spoluorganizátory. Aktivní pomoc nakonec přislíbili Matouškovic a Fíťa.

Změnou letos prošlo i logo hry. Když jsme ji před 4 lety rozjížděli, tak to byla hra pro 20 kamarádů. Nikdo nepředpokládal, že bude nějaký další ročník. Obrázek sovy se prostě stáhl z internetu. Dnes už je to hra, která má přes 100 účastníků z různých konců republiky, žádáme o granty. Staré logo bylo pěkné malované, ale špatně se vyšívalo na trička a hlavně nebylo úplně naše. Proto jsme vybrali z několika vlastních návrhů naše současné logo.

Trasa a mapy

Už od počátku Hradecké sovy tušíme, že časem budeme mít problém s trasou - stačí se podívat na mapu. Západ a sever od Hradce jsou pro šifrovačku dost nepoužitelné, samé pole, vesnice a silnice.

Na začátku přípravy jsme si řekli, že letos bude start v Dehetníku. Víme, že má orienťáckou mapu, máme poblíž zázemí, je v dosahu MHD a hlavně jsme tam ještě nebyli. A od toho se vlastně začal odvíjet celý scénář hry. Orienťácká mapa, bezva. Dokážeme ji sehnat? Nakonec přes kontakty ji za relativně levný peníz dostáváme od orienťáckého oddílu Slavie. Budou, ale týmy schopny se podle mapy pohybovat? Přece jen vypadá o trochu odlišněji. Proto vzniká stránka Jak na mapu, kde jsem se, když už se označujeme za začátečnickou hru, pokusil popsat, jak pracovat s mapou na šifrovačkách. Někdo si vzal rady k srdci, někdo ne.

Když už jsme byli u map, tak nás napadlo, že bychom mohli letošní ročník podbarvit tématikou různých map. Možná jste to nepostřehli, ale loňský ročník byl ve znamení čtverečkových šifer, ale kdo by zapomněl na lodě, že? A předloňský se hodně orientoval na elementární šifry typu morseovka a převod čísel na písmenka.

Letos tedy mapy a tak trochu obrázky. Proto jste v průběhu hry měli k dispozici tolik různých map. Napůl jsme se obávali, aby to nebylo matoucí a nepřehledné. To nakonec musíte posoudit sami. Mimo doporučené mapy a Dehetníku de facto žádná mapa nebyla pro pohyb v terénu nezbytná. Doporučená mapa až na drobné úseky pokrývala celou trasu. Vytištěnou turistickou jste dostali hlavně kvůli kótám Spáleník a 237. Plánek novohradeckých lesů byl začleněn kvůli grafické interpretaci MHD. A protože jsme map neměli dost a byli jsme chamtiví, vzpomněli jsme si (Gee) na katastrální mapu. Nakonec se nám ji podařilo propašovat do kubického monstra, což zpětně po hře hodnotím jako zbytečně překombinované.

Kuba, Gee a Fíťa dostali za úkol navrhnout hlavní trasu hry a nápovědy. Kuba se dobrovolně nominoval na tvůrce outdoorových prvků a extrémních nápověd. Zbytek organizačního týmu se automaticky dostal do role oponentů a zpátečníků. Nebýt toho, tak místo voru je jen lano a extrémní nápověda vyžaduje dva silné borce a dobrovolníka, který se spustí hlavou dolů držen za nohy, aby si přečetl nápovědu apod.

Tvorba a testování šifer

Rámcová trasa je po drobných urgencích a několika sezení orgů dána dohromady a předběžně schválena. Další výprava do terénu určuje přesné znění umístění šifer. Velkou diskuzi vždy vyvolá určení pořadí šifer. Jednak každé stanoviště má jinak dlouhé přesné zadání. Někdy vám stačí slovo (Klídek) jindy to musíte opsat (přívoz po proudu řeky 1100m). Šifry se chovají hodně podobně. Některou lze zašifrovat jen krátký text (pralinková, obrázková), jiná potřebuje hodně dlouhý text (zvířátková, římská čísla). Některé mršky potřebují přesný počet písmen (kubické monstrum, arabská). Některá šifra je napevno určená principem šifrování např. matematická na kótu. Kóta byla do trasy zařazena na naše přání, protože Alča měla vymyšlenou matematickou šifru.

Takže na papíře přehazujete šifru s šifrou, měníte některá znění stanovišť apod. Další omezení jde s mapou, tedy pokud nemáte známého kartografa v týmu, který vám jako na letošní Svíčky připraví mapu na míru. Vždycky jsme se snažili, aby bylo místo dohledatelné s doporučenou organizátorskou mapou. Existuje hodně pěkných míst na umístění stanoviště, ale pokud nejsou v mapě, tak jsou pro nás tabu. A nakonec se při rozdělování šifer snažíte odhadnout jejich pracnost a to ve chvíli, kdy šifry často ještě neexistují ve finální podobě a neprošly testováním. Zároveň se snažíte udělat hezký scénář. Na začátek průchozí šifry, postupně stěžovat, těžké šifry vrcholí někdy ve 2/3, 3/4 trasy. Pak už jen lehčí šifry pro zmožené týmy s jedním těžkým bonbónkem, který ověří jejich kvality a případně zamíchá pořadím. V cíli jen hříčka, protože nikdo už nemyslí.

Do toho všeho (když už máte šifry hotové) chodíte na další šifrovačky a zjišťujete, že vaše originální nápady nejsou zase tak originální. Takže Pewnost použije dvojku, Bedna lehce okopíruje svoji smrtelnou 8. šifru z vašich kostiček. Dnem vám sebere Pralinkovou. Svíčky se opováží použít vaši Pralinkovou taktéž (v jiné podobě, princip stejný) a dokonce se opováží použít římská čísla. Ale pokud se šifra jen podobá, tak to jde. A to jste neviděli Síbův kamenný obličej, když na Bedně poslouchal svoji vlajkovou šifru z budoucích Svíček, hit sezóny, procházku slepce. Pořád měl poznámky, že orgové jsou diletanti, že to jde udělat daleko lépe.

To už je červen a my s Alčou začínáme vytvářet šifry (teda aplikovat již vymyšlené šifry na trasu). Moc času nemáme, protože prvním testerem má být Síba, se kterým jdeme přechod Jiráskovy cesty z Broumova do Litomyšle poslední týden v červnu. Přesto se nám podařilo vytvořit podstatnou část šifer. K vytvoření zbyly pouze 3, z čehož jednu měl na starost Kuba.

Je odstartována 8. expedice Pralinek Zvlášť. S Alčou se opatrně sesypeme na Síbu a strkáme mu na otestování jednu šifru za druhou. 12-tou obrázkovou dává při výšlapu na Hvězdu a něco brblá o tom, ať okamžitě zrušíme uspořádání obrázků do mřížky 4x5 a dopravní uzel nahradíme za Radima. No a takhle to nějak pokračuje s každou šifrou. Po Síbově zásahu je zcela předělána 14. šifra, kde víceméně zůstal jen princip, ale podoba se zcela změnila. Do testování jsme nestihli udělat 5. šifru. Můj chabý narychlo načmáraný koncept, Síba vůbec nepochopil a integrované nápovědy totálně zdrbnul, že nejsou napovídající. Takže šifra 5. vznikla nanovo na Masarykově chatě v Orlických horách u sklenice piva. Zároveň mně dohodil Zbožáka, že on mi ty obrázky nakreslí, aby hráči vůbec pochopili, co na těch obrázkách je. Kvíz naopak vznikl v hospodě v Mladkově nad pivem před velkou bouřkou. Postupně se do něj zapojili všichni účastníci expedice, včetně nešifrující sekce Jury a Vaška. Díky Síbovým připomínkám šifry dostaly víceméně konečnou podobu, která se již jen pilovala. Mnoho šifer bylo hodně zjednodušeno a zpřehledněno. Můj odhad je, že všechny šifry padly v jeho podání tak za 3 až 4 hodiny, a to byly nedotažené s chybami. Síbovo testování nebylo zadarmo. Během expedice začínala světová fáze Bezvíček, takže nám Síba nasypal jejich zadání, ať si luštíme teď my.

Po expedici jsou všechny připomínky zapracovány a šifry jdou do druhého kola testování. Testoval Ondra Bláha, nový člen Pralinek zvlášť, a zároveň jednu sadu šifer dostal Míchal Blaha z týmu Dopijem a pudem. Ondra vzal testování svědomitě a na nás se sesypala zase hromada připomínek a návrhů na zlepšení. Mimo jiné se drobně změnilo kubické monstrum, Ondra totálně předělal MHD, kdy do balastních časů vznesl řád, respektive organizovaný chaos, aby balast byl opravdu balast a vynikly rostoucí řady ve sloupcích. Druhý den po svíčkách nám dokonce namaloval nápovědu na monstrum. Musím uznat, že bez těchto dvou lidí by letošní šifry nebyly tak elegantní a tak lehké.

Kubovi se do konce července nepodařilo připravit 3. šifru. Proto jsme sáhli do zásob a nahradili ji lentilkami.

Následovalo třetí kolo testování, které spíše eliminovalo drobné chyby a nejasnosti. Díky Karlovi a jeho týmu a Janě jsme objevili drobné chyby v MHD a zásadní chybu ve ztracených úhlopříčkách v monstru, bez kterých by kostičky dokázal složit snad jen počítač. Na žádost Karla jsme nakonec upravili i Matematickou, kde postavičky původně stály na zeleném kopci, červeném chodníku a žlutém písku, což navádělo na turistické značky. Mezitím se po termínu odevzdání ozval i Michal Blaha. Bohužel nám dal výsledky ze starých verzí šifer a my už jsme používali nové. I přesto několik postřehů nebylo špatných. Časy testů byly hodně zajímavé. Zvířátka Jana dala za 10 minut, Karel naopak za neskutečně dlouho. Testeři, kteří si nevšimli periodické tabulky prvků v povinném vybavení, Arabskou prohlásili za prasárnu. Z testů tak nějak vyplynulo, že zásekovou šifrou může být cokoliv od 5 výš snad s výjimkou pohádkové (u té řešení nikoho nepřesáhlo cca 20 minut - narozdíl od hry), kvízu a kódovaného puzzle.

Výroba šifer

Mezitím Alča objednává hromadu triček pro vítěze a organizátory a neustále se dohaduje s tiskárnou, že nemají oblečení, co mají v katalogu a my si ho vybrali. Takže nám nakonec dojdou věci, které jsme si původně objednat nechtěli, ale nejvíce se podobají původní objednávce.

Start Hradecké Sovy se pomalinku blížil a tak jsme začali s realizací šifer. Nejhorší byly asi špagety. První šly hodně ztuha, pak když už jsem se rozjel, tak mi jedna dala tak 15 minut a to jsem nesměl dělat chyby. Hodně podlá je osmička, kterou když se snažíte umístit na správné místo provázku, tak se hrozně vzpírá. V půli navazování mi poslední tester Karel naznačil, že velký X uzel má tendenci k izomorfizmu. Hodně totiž záleželo, jak se utáhl a jak se protočil provázek. Ne každý uzlík vypadal úplně stejně. Rozvazování utažených uzlíků trvá asi 30 minut. Některé do oči bijící uzlíky jsem opravil, ale na úplné převázání všech jsem neměl morál. U zbytku jsem tohoto snažil vyvarovat.

Fíťa dostal vděčnou práci kroužkování orienťáckých map a shánění 60 kousků map novohradeckých lesů. Zároveň byl pověřený objednáním dortu pro vítěze - jediným kritériem byla přítomnost Sovy.

Před samotným tiskem jsme ještě jednou s Alčou projeli umístění všech stanovišť a nápověd. Většinou všechno sedělo. Pouze nás zarazila kóta 237. Původně měla šifra ležet přesně na kótě. Když jsme dorazili na křižovatku, tak jsme objevili hustý hustník s ostružiním. Plný odhodlání jsem do něj vyrazil s GPS, kde je kóta označena. Po 30 minutách marného pátrání za plného světla jsem to vzdal a začal se vracet. A ejhle ona tu červenobílá tyč na pasece. Jenže vyvrácená, zrezivělá a přenosná. Chvilku jsem si v duchu pohrával s myšlenkou mobilní kóty v hustníku za hustého deště v noci a pak jsem se rozhodl, že nejbližší křižovatka je přeci jen týmům přívětivější. S Alčou jsme ještě přesunuly pár nápověd na méně frekventovaná místa. Přeci jen mají být slavnosti Elišky a po centru se bude potloukat spousta lidí.

Šifry jdou do tisku a druhý den si odnášíme plnou krabici papírů, které je třeba roztřídit, rozstříhat, zabalit, nadepsat a rozdělit na kupičky pro každého orga, který bude rozvážet. Mimo to se všechno dělá v rezervních kopiích, protože stanoviště nejsou hlídaná a mohou být vykradena. Pro případ, že stanoviště bude vykradeno 2x, má každý org ještě jeden výtisk každé šifry u sebe. V nejhorším budou muset týmy opisovat, než se vytisknou náhradní kopie. Finální příprava v 7 lidech zabere 3 hodiny intenzivní práce.

Kuba a Gee jsou zodpovědní za outdoorové prvky, takže přesunují vor na místo 10. stanoviště. Natahují ocelové lano. Mezitím se vyzvedávají klíče v Klídku a Gee napevno dohaduje autobus na přesun na místo startu. A tady se začíná rozcházet skutečnost s plánem. Autobus je městský a pokud opustí Hradec, začínají pro něj platit jiná pravidla. Nesmí se stát, řidič musí být proškolen. Navíc žádný autobus neprojede Divcem, jak jsme se domnívali, a musel by se točit až přes Librantice. Suma sumárum - to, že by nás autobus, respektive autobusy, vyvezly o 500 metrů dál, by přišlo asi na 3x víc peněz. Takže týmy půjdou pešky - co je nezabije, to je posílí.

Vše je připraveno, orgové jsou utahaní a lehce nervózní, co všechno se při hře nepovede nebo naopak povede. Hradecká sova může začít.

Před startem

Probouzíme se do krásného zářijového rána. Naše modlitby zabraly a nevypadá to, že by mělo pršet. Prvního našeho strašáka vypařilo sluníčko. Že by se má noční můra nevyplnila? Je pod mrakem, husté černé mraky se valí na Hradec. S odstartováním úvodní hry se rozprší a pršet nepřestane až do neděle. Na týmy kape nonstop voda ze stromů v lese, není nikde moc se schovat. Půlka týmů nemá žádnou pláštěnkou, jsou nacucání jako houba, je jim zima a rezignují jedni za druhými. Pár silných jedinců se dostane k neprolomitelné šifře 6. Normální nápověda nezabírá, ale oni jsou odhodláni nevzít řešení. Dojdou k rybníku za neustálého deště a přemýšlí, jestli jim to v takové kose v noci stojí za to. Pár odvážlivců to zkusí a na břeh vylézají úplně mokří a prokřehlí. Jdou dál lesem. Konečně se blíží město. Zase nic, musí jít podél rozvodňující se Orlice. Přívoz, to snad orgové nemyslí vážně. Na vlnách se skřípěním pohupuje vor a občas s ním zatočí vír. Kupodivu se nikdo neutopí, ale voda si vezme pár bot a jeden batoh. Uzly a nápověda opět v Orlici. Jediný člověk se odváží nad rozběhlou Orlici na lano a málem do ní spadne. Nápovědu stejně nepřečte....

Ve 12:00 jsem před Fíťovým domem, poté, co jsem 2 hodiny opravoval nebrzdící zadní brzdu svého kola. Jedeme rozmísťovat prvních 5 stanovišť a nápověd. Slunce pere do asfaltu jako divé a rázem z nás teče pot čůrky po zádech. Vody ve flaškách valem ubývá. Naštěstí už vjíždíme do Dehetníku, kde je relativně chládek. Spáleník nám ale zase dává co proto a Fíťa na vrcholu ždíme helmu a snad i hlavu. Proti plánu jsme docela rychlí a před druhou už sedíme na Slezkém nádraží a čekáme na zbytek orgů.

Mezitím Kuba a Gee, sekce outdoor – extrém – mokrá bota, chystají přívoz, extrémní nápovědy a postupně v průběhu odpoledne dorozmísťují šifry 6 až 10.

Na nádraží

Na nádraží se začínají hromadit týmy a hlavní orgyně se škatulí lejster nikde. Prý vyzvedává dort. A konečně doráží. Postupně registrujeme všechny týmy. Do 15:00 to stihnou všichni až na jeden tým. Tým Lehká demence odchází trénovat do hospody a jsou důrazně upozorněni, že ve tři na nádraží, jinak mají smůlu. Pár minut po uzavírce registrace doráží poslední tým. Tým intelektuálně nesmělí se omluvil, že je nemocný již několik dní dopředu.

Na 15:15 je objednán autobus. Protože cyklisté by se do něj nevešli, jedou o pár minut dopředu. Neustále očekávám zoufalý hlas Alči, že autobus nedorazil a co má s těmi lidmi dělat. Nakonec autobus dorazil a hráči jsou do něj nacpáni. Od toho je to hromadná doprava, že? My dorážíme o minutku dříve před autobusem a cestou řešíme prasklé lanko zadní brzdy na půjčeném kole. Holt Bubu nebude celou noc brzdit no.

Start

Špalír hráčů supí do kopce a užívá si sluníčko, které pere a pere. Chip mi zapomněl vzít megafon, takže krátké osvěžení pravidel samotné sovy i úvodní hry na louce musím uřvat. Nechceme nic prodlužovat, protože týmy se začínají roztékat. Zahajujeme úvodní hru. Než dojdu k vetešárně, první tým mi odevzdává složeného slona. Aha někteří nepočkali na startovní signál. Úvodní hra nás překvapila svoji rychlostí, čekali jsme ji o něco delší. Takhle po 10 minutách nebylo co řešit. Týmy ve vidině stinného lesa činily obchodní zázraky.

Tak všichni mají osmisměrku, kterou každý tester luštil minimálně hodinu až hodinu a půl. Máme pauzu na focení a kecání. Já si beru Buba a jedeme na naši chatu do Divce opravit to přetržené lanko a doplnit vodu do flašek. Vracíme se okolo stanoviště 2a a co nevidím. Lehká demence je zapsaná a pádí na 2b. A to ji pronásledují další 3,4 další týmy. To není možné, vždyť tu osmisměrku museli luštit tak 20 až 25 minut. Tak to je máme v cíli před půlnocí. Narychlo volám Kubovi a Gee, že zase tolik času nemají, týmy zbrzdí maximálně matematická a kdoví jestli. Tímhle tempem to před vorem neubrzdí.

Dehetník

Dojedu na start, obejdu zbytek luštících týmů a vyrážím na Spáleník. Beru to nejkratší cestou, ale stejně je Lehká demence přede mnou. Za chvíli doráží Vnoučata a Tuleni. Obcházím je a koukám, jak si poradí se skytálou. Na lentilky přišli všichni docela rychle. Mají je před sebou. Ale čarují s proužky. Nejdále zašla Lehká demence, která se ze čtyř proužků snaží vyrobit originální čtvercovou krabičku. Ostatní týmy si lepí prstýnky a dělají s nimi i další ptákoviny. Jen nikdo neslepil dlouhý pásek. Situace se nemění ani po 20 minutách, kdy na Spáleník dochází další a další týmy. V duchu si vybavuji nápovědu. Navádí na lentilky, na jejich obal, ale vůbec nic neříká o tom, co dělat s proužky. Nám to přišlo tak jednoznačné, že na to nenapovídáme. V rychlosti proto na nápovědu 3 posílám Fíťu, aby tam fixem dopsal, že se proužky mají slepit do jednoho dlouhého - přece jen je to třetí šifra a má hodně jednoduchá, natož s nápovědou .

Na Spáleníků jsem vydržel dlouho. Původně zamýšlená průchozí šifra se ukázala o něco těžší. Dokonce došlo i nápovědu. Nejvíc mě zarazil tým, který po návratu tvrdil, že na nápovědě nebylo nic jiného než fixem psaný dodatečný text. Hráčka, která pro nápovědu běžela, zarputile týmu zapírala, že na nápovědě by bylo něco dalšího. Já vím, že je tam přeci fotka lentilek a návod na použití obalu. Jsem nakonec nahlodán natolik, že jedu nápovědu zkontrolovat. Fíťa odvedl dobrou práci, vše je, jak má být.

Na Spáleníku mnoho týmů trpí žízní, to je daň za krásné počasí. Někteří marně hledají pramen v lese. Spousta týmů pookřeje, když si vyluští, že jdou do Svinar. Podle agentury JPP hráči vychlastali místní hospodu. Nevím co je na tom pravdy, ale možné to je. O několik hodin později mě napadá, že v cíli je několik kofol a že bychom mohli zřídit výčep u prvního trvale hlídaného stanoviště - u přívozu, což později činíme.

Holky mezitím sbalily start, a protože nikdo nedorazil pro řešení v 6, odjely do cíle. Cestou ještě vyzvedly Lenku z RASu, která musela jet k volbám.

Přijíždím zpátky na Spáleník a pořád mi tu chybí zapsané týmy. To je divné, protože dvojka je totální průchoďák a cíl opustili před více jak hodinou. To mi holky volají, že minimálně R.A.S přehlédl NYX a teď systematicky oblézá les a hledá na 27 písmenkách další zadání. Rychle balím kolo a jedu na 2a, abych zjistil, že podobní nešťastníci jsou 4 v tanku a pes a Trekkies. Volám ještě několika týmům, které jsem si z paměti vytipoval, že jsem je neviděl na Spáleníku. Konečně všichni míří na Spáleník. Poslední přichází Trekkies. To už se setmělo, a tak za svitu čelovky vyluští lentilky. Já si jedu stáhnout po Dehetníku nápovědy a stanoviště. Ještě než jsem to stihnul objet, Trekkies doluštili a Novohradečandy vzaly řešení. Jdu s posledními Trekkies na Pralinkovou s vědomím, že v Dehetníku nikdo nezůstal. Trekkies postupují pomalu, protože jeden z nich měl už od počátku pochroumanou nohu a orienťák po mnoha falešných kontrolách noze příliš nepřidal. Ale pajdat s tím prý jde. V duchu si přestavuji, co ještě mají před sebou a nabízím jim v případě nouze orgovské auto.

S Trekkies vyzvednu Pralinkovou, kterou jim seberu z pod ruky. Jediná záludnost šifry Pralinková spočívala v interpretaci řešení. Ten, kdo nešel do ulice U Vody, ale hledal pramen nebo ústí Orlice, měl problém. Rozloučím se s Trekiies a Novohradečandami, které u podjezdu také luští, a vyrážím na Matematickou.

Do přívozu

Vítá mě louka plná světlušek. Šifra je na místě a týmy vypadají v pořádku. Plní se očekávání obtížnosti šifry. Některé slabé týmy v šifře nehledají záludnosti, sečtou postavičky, kouknou do mapy a jdou během 5 minut. Týmy, které prováděly hloubkovou analýzu DNA nebo barev měly problém. Když jsme hledali místo pro nápovědu, už od počátku se na místo na mostě nelíbilo. Je při cestě, hodně blízko. Bohužel se nám nepovedlo objevit lehce popsatelné alternativní místo. V žádném případě jsme nechtěli kvůli bezpečnosti týmy vracet přes E11, chatová osada žije dlouho do noci a na druhou stranu chybí mapa.

Matematickou nechávám za sebou a cestou se přidávám k Troskám. Míří na kótu 237. V půli Svinar odbočují k šifře a já se jedu podívat konečně na přívoz. Na šifře 6 jsem ani nebyl. Šifra vznikla tak nějak z hecu, že zase uděláme nějaký jízdní řád, který byl loni velmi "oblíbený". Nakonec jsme zavrhli různé sčítání a podobné matematické zhovadilosti a udělali jsme grafickou šifru. Už od počátku se mi nelíbilo, že správné řešení je rovnocenné ostatním možným. Proto jsme se snažili integrovat nápovědy. Pro pilné studenty loňských ročníků jsme dali konečná písmena stanic (v původní verzi se musela číst odspodu). Přibyla nápověda Nova : Hypernova (původně Centrum : Obchodní centrum). Už od počátku jsem měl strach, že mi šifru všichni omlátí o hlavu. Nakonec to vypadá, že se několika jedincům i líbila. K šifře byly i 2 nápovědy. Normální jsme s Alčou ještě posouvali až na konec lesa, protože původní u závory se nám zdála příliš blízko. Kuba s Gee dohadovali vstup k rybníku přes plot s jedním z majitelů a chystali bójku.

Ze Svinar jsem zamířil na Arabskou. Tam nikdo nebyl, a když jsem viděl, jakým stylem většina týmů tuto šifru dává, spadl mi kámen ze srdce. Nejeden tester nás varoval, že šifra je smrťák a mohla by být klidně na Tmou. K lehčímu prolomení snad napomohla bublina a dvojka, kterou nám vyfoukla i Pewnost.

O kus dál pod lampami polehávaly přední týmy a vraždily zvířátka. Šifra vznikla spontánně v Jizerských horách a do seznamu šifer byla zařazena mezi posledními. První nápad byl, že bude obrázková. Ale to by byla dávačka a to jsme nechtěli. Už od testerů víme, že zvířátka jdou dělit podle neskutečných kritérii. Ale ve chvíli, kdy testeři přišli na to, že morseovku mají zvířátka na sobě namalovanou, tak hlásili, že se jedná o nádhernou šifru s aha efektem. Při realizaci byl trochu problém s hledáním typických tečkovaných a pruhovaných zvířat. Na zebru, tygra, mloka a dalmatina jsme přišli hned. Ale protože oddělovače měly vyniknout ve frekvenční analýze, zvířátek jsme potřebovali daleko víc. Alča dva dny prolézala encyklopedie, učebnice zoologie a podobné sborníky zvířat. Ne každé zvíře je typicky pruhované. Pro nedostatek zvířat a nápadů nakonec v šifře zůstali okapi, bongo, sika, divočáček apod. Je to můj osobní názor, ale mně osobně se tahle šifra líbila nejvíce ze všech, co byly na Sově.

Opouštím týmy u silnice a jedu se podívat na přívoz. Než k němu dojedu, nějaký tým volá, že je ukradená nápověda k 6. Že prošli obě cedule Haltýře a jsou na místě. Rychlá motospojka odhalila, že u správné cedule nápověda je, ale týmy zde nejsou.

Přívoz

Já pokračuji ve tmě po pěšince podél Orlice a hledám přívoz a ten pořád nikde - podle GPS už bych měl být na místě. Konečně v dáli vidím světlo a jedu k němu. Tak tady je ten přívoz, no dobře. Trasu plánoval Kubík s Gee. Našli nádherný vor, který nikomu nepatří a který chtěli využít. A využili. Myslím, že přinesl zajímavý moment do hry. Hradečáci určitě marně pátrali v paměti po přívozu přes Orlici. Bohužel Kubík nám přesně nesdělil, kde chce přívoz udělat. "No bude to v tom ohybu řeky, tam je krásné místo, to najdeš." Projížděl jsem to místo dvakrát a ono místo jsem nenašel. Prostě přívoz mohl být na 150 ekvivalentních místech. Proto jsme odhadli, že to je více jak kilometr, plus mínus sto metrů a takové znění šlo do šifry. Ve čtvrtek Kuba opravil vor (přidal vlastní sudy, aby ta mrcha aspoň plula) a vyrazil proti proudu. Po x metrech se mu vor začal potápět, a tak se rozhodl, že tohle místo je to pravé. Bohužel asi 1600 metrů po proudu od info cedule. Tím pádem nesedělo řešení zvířátek, což jak jsem pevně doufal, tolik nevadilo, protože týmy vor nakonec našly. Horší bylo, že se díky tomu zkrátila vzdálenost k extrémní nápovědě z kilometru na půl kilometr. Kilometr dál je železňák, kde jsou opravdu trubky, ale pečlivě obehnané ostnatým drátem. Tohle vše vím, až v teď, ale během noci tohle nikdo netušil. Proto některé týmy marně hledaly lávku a docházely až k železňáku.

Samotná plavba po voru byla určitě lehce adrenalinová. Já osobně jsem viděl dvě a přitom slyšel, jak vor podivně praská. Raději jsem odjel a v duchu se modlil, aby se nic nestalo. Vor hlídal pomocník Martin, čímž mu tímto děkuji za trvalou stráž u voru. V průběhu noci přicházely na krizový telefon zprávy o tom, že je vor zaseknutý apod. Naštěstí jsem toto nemusel moc řešit, protože jsem to zbaběle přehrával na Kubu, Gee a Martina.

Tím, že byl vor hlídaný, tak to ještě šlo. Horší to bylo s dvěma ostatními extrémními nápovědami. Ta v rybníku se pouze jednou zamlžila, ale to, že byla dostupná pouze pro plavce, ji relativně chránilo. Kuba a Gee si daleko více užili s extrémní nápovědou na 10. Týmům se nechtělo do vody, a proto vymýšlely různé způsoby, jak nápovědu přečíst. Bohužel většina z nich nápovědu ničila. Hrobem pro nápovědu byl plantážník, kterému se z nějakého důvodu hodila zátka bójky. Od té doby do bójky neustále teklo, na blikačku se dostávala voda. Nakonec to blikačka úplně odnesla a utopila se. Tímto chci některým týmům šáhnout do svědomí. Extrémní nápovědy byly udělány tak, aby byly extrémní. Pokud toto nechcete akceptovat, nápověda není pro vás a můžete si jít pro normální. Jakoukoliv manipulaci chápeme jako obcházení nepsaných pravidel. Nehledě na to, že pokud nápovědu poškodíte, kazíte hru ostatním.

Samotnou šifru Italské špagety jsme považovali za nejtěžší. Princip čtení římských čísel bývá na šifrovačkách často opomíjen a to jak orgy, tak hráči. Není na tom nic těžkého, ale kdo by si vzpomněl na římská čísla, že Gimli? Důležité bylo rozpoznání 3 typů uzlíků. Proti morseovce hovořila 18, která se skládala z 5 uzlíků.

Od voru jsem se narychlo vydal na průzkum kvízu. Díky GPS jsem na kole v lese zase tak nebloudil a přivítalo mě hejno světlušek. Tu a tam někdo odešel nebo přišel. Občas se někdo vydal pro 1 kilometr vzdálenou nápovědu. Do hry jsme chtěli začlenit minimálně jednu kolektivní šifru, na které se mohou účastnit opravdu všichni. Většině týmů stačilo odhalit princip druhé křížovky, aby třetí odhadly. S tím jsme počítali, proto přesné umístění stanoviště bylo schováno v konečných řadách, které byly asi nejtěžší. Přiznám se bez mučení, že některé řady jsme si vypůjčili z dalších šifrovaček. Školní jsem kdysi luštil na Svíčkách a prezidenti a slovní druhy už taky někde byli.

Přichází další jobovka, Alča jak už bývá jejím zvykem, vyhazuje elektriku v Klídku. Celým Klídkem zní sirény, než se jí podaří zabezpečovací zařízení zase odkódovat. Kupodivu na nás žádná bezpečnostní agentura nevlítla. Jen od té doby nejdou spustit světla i přesto, že jsou jističe nahoře. Takže orgové prožili v cíli noc za svitu jedné lampičky.

V cíli

Pomalinku nastal čas k cestě do cíle. Blížilo se ke druhé hodině ranní a já dostával avízo, že v nejbližší době může dorazit vítězný tým. Chtěl jsem se ještě podívat na chvost pelotonu, ale na to už bohužel nebyl čas. Přijíždím do Klídku, kde všichni spí. Pokouším se o to taky, ale to nejde, neustále zvoní krizový telefon.

Je tu další problém s modelářským letištěm. Týmy nejsou schopny najít břízu. Nejprve jim dávám Fíťu, který šifru umísťoval, aby jim to vysvětlil. Po třetím telefonátu mi dochází trpělivost a posílám ho s Kubou přemístit Pohádkovou na původně plánované místo doprostřed kruhů, kde je na mapě letadýlko. Od té doby je klid.

Do toho volá Ivošek a sděluje mi tu smutnou zprávu a že končí. Nakonec se na nás ještě přijedou podívat do cíle a po chvilce odjíždí domů.

Hned na to volají Drahoši, že nemají předpisovou mapu a v té jejich jsou dvě letiště a oni bloudí po orlických loukách. Pokouším se je navigovat, ale nevím, jak moc se mi to po Ivošovi daří. Tady chci citovat dvě věty z článku Jak na mapy: "Mapou v doporučeném vybavení orgové naznačují, kterou mapu při vytváření šifrovačky použili. Hru můžete dojít s libovolnou mapou, ale mohou nastat komplikace." Víc k tomu nemám co dodat.

Čekání na vítěze

Pak nastává klid před bouří a my netrpělivě očekáváme, kdo zvládne dojít jako první. Ozývá se tým Lehká demence, že jsou na křižovatce Krapkova, Cejpova a že tu nic není. Ptáme se, jak zní tajenka. Oni vyluštili pouze 3 strany kostky. Jen jim řekneme, že to nemají celé a do sluchátka se ozývá sprostý hlas, že tu ... kostku znovu už neskládá. Kubické monstrum jsem si vymyslel natruc pro Áju, protože ta má hrozně "ráda" třírozměrné šifry. Nápad jsem dostal na při konferenci ICTMT8, kdy jsem si hrál s programem, kde se na základě půdorysů, nárysů a bokorysů měly modelovat tělesa, která budou obsahovat minimum kostiček. V průběhu roku se postupně moje vize zpřesňovala až do konečné podoby. Osobně si myslím, že šifra nebyla tak těžká, jako pracná. Jedinou vadou na kráse bylo zbytečné naroubování na katastrální mapu, ale důvod již znáte.

Lehká demence je v cíli a jsou skoro vítězové. Ještě musí přelézt v noci lanové překážky. Dávají to v pohodě a za svitu lampy složí sovu a bez problémů čtou netučná písmenka z kódů stanovišť. Ježek je konečně ustanovuje vítězi. Jdeme do Klídku na chodbu, kde další 2 hodiny čekáme na druhý tým. Na konec jsme naschvál zařadili velmi jednoduchou šifru, protože osobně nesnáším hodinové komplikované semílačky, které vás pak stojí Bednu.

Další šifry

Co se mezitím dělo na dalších šifrách? Pohádkovou jsme pokládali za natolik triviální šifru, že jsme k ní nedělali ani nápovědu. Ani nás moc nenapadlo, jak napovědět a neprozradit. Pak jsme možná zbytečně do šifry zařadili trojského koně. Byla to tak trochu moje dětinská touha do nějaké šifry dát nechoďte na ... a pozorovat kolik lidí tam půjde. Nakonec několik týmů bloudilo po Malém náměstí a hledalo pařez. S pohádkovou byl také drobný problém při sestavování. Ne na všechna písmena existují jednoznačné a známé pohádkové dvojice. Zkoušeli jsme kde koho, od babiček, maminek až po kamarády. Nikoho nenapadla pohádková postava s dvojicí na U. Až pomohl strýček Google. Hledaní Y jsme vzdali a raději nahradili panny za panna. Někdo z hráčů nakonec objevil chybku, že náš Rožmberk je vlastně Rožberk. Doufám, že to nikoho nezmátlo.

Obrázková šifra si hrála s homonymy. V průběhu vytváření jsme některé méně rozpoznatelné obrázky vyměnili, ale princip zůstal. Trochu smrtící byl pro tuto šifru začátek ZSUPR, který odháněl od správného řešení. Větší problém, ale působila nápověda, která některým týmům nesedla a naopak mátla. Ne každý den je posvícení a ne každá nápověda napovídá.

Asi nejvíce kritiky se sneslo na šifru slovesnost. Existovalo několik variant šifry. Zvítězila nakonec ta nejjednodušší. To byl možná problém, protože řešení mnoho týmů odhalilo tak rychle, že odmítly uvěřit, že to je opravdu řešení. Při vytváření šifry jsme se rozhodovali, zda použít více či méně čitelný šedý text. Méně čitelný byl opravdu neviditelný a člověk, který věděl, že má něco hledat na druhé straně, po něm pátral minutu. Druhá varianta byla čitelná i náhodně. Zároveň testeři doporučovali odstranění vět "Obrať to." a "Obrátíme to." Díky tomu některé týmy přišly na řešení, aniž by šifru správně vyluštily. Co se týče samotného znění tajenky - není ideální, ale na druhou stranu není úplně chybné. V prostorách Klídku se hra konala po druhé a reportáže jsou volně dostupné na webu. Klídek je uveden v doporučené mapě a je relativně blízko od předcházejícího stanoviště. Rozhodně nápis Klídek není schovaný na mapě ve změti písmen a tvarů. Když už tým nebyl schopen správně s mapou interpretovat řešení, přítel na telefonu by mu prozradil, že první odkaz na heslo Klídek v Googlu je správný. Nechci ublíženým týmům upírat právo na kritiku, taky by mě hodně štvalo skončit na takové pitomosti. Sám jsem to zažil na Pewnosti s Primavesi. Zkoušet hledat slovo Klídek v mapě je základní princip práce s mapou na šifrovačkách a upozorňoval jsem na něj. I přes tyto mé připomínky přiznávám, že takto kódované stanoviště mohlo dát výhodu Hradečákům. Pro příští ročníky se pokusíme takto definovaným stanovištím vyhnout.

Do cíle s dvouhodinovým zpožděním na první tým přichází Vnoučátka, což je obdivuhodné vzhledem k tomu, že mají mizivé zkušenosti. Za další hodinu přichází loňští vítězové TSV, kteří svedou boj o třetí místo s Tuleni, které bedna minula o několik minut po dlouhém čase stráveném na slovesnosti.

Máme tedy všechny vítězné týmy v cíli a venku vyhlašujeme vítěze. První tři týmy dostanou trička. Vítězové přídavkem dort. Zbylá trička putují dámám z týmu Tuleňů, kteří byly více než zdatní soupeři.

Venku se začíná ochlazovat, a tak se stěhujeme dovnitř. V průběhu dopoledne přichází další a další týmy, které po překonání lanových překážek vyluští poslední šifru. Zároveň přijímáme rezignace týmů a posíláme je do Klídku na občerstvení. Zajímavou vložkou byl telefonát Trekkies, kteří s invalidou dorazili až k Lídlu, odkud je Hanka dovezla do cíle. Osobně jsem je tipoval, že vzdají nejdéle na Stříbrňáku, takže mile překvapili.

Konec

Odbila dvanáctá a přichází poslední tým Burcli v akci do cíle. Bohužel již nemohou dostat zadání finálové šifry. Hra definitivně skončila. Zbývá sebrat stanoviště a nápovědy, uklidit Klídek, rozloučit se a jít spát.

A nakonec bych chtěl poděkovat všech organizátorům, pomocníkům, testerům a počasí za dobře odvedenou práci, kterou dělali ve svém volném času bez nároku na finanční odměnu. Bez těchto lidí by letošní ročník nebyl.

Organizátoři Alča a Martin