Nápad zkusit si nějakou šifrovačku jsem dostal před třemi lety po rozhovoru s jedním známým, který už něco zkusil. Začal jsem zkoumat informace na webu, našel jsem, že existuje Tmou a další hry. Bohužel jsem také zjistil, že něco takového je pro nováčka nereálné. Pak jsem narazil na stránky Hradecké sovy, která se tvářila trochu jednodušší, mám to za rohem a také mě láká příroda víc než město. Bohužel se mi nedařilo sehnat žádného dalšího do týmu a pak ještě přišla ta vichřice a Sova 2012 byla přesunuta do města. Tím byl nápad zkusit si šifrovačku na delší dobu zapomenut.

Spíše omylem jsem během prázdnin zabrousil na stránky Sovy a zjistil jsem, že letos je plánovaná v trochu jiné podobě. Nadhodil jsem to přes svými syny, Tomem a Danem, kteří přeci jen za ty tři roky trošku povyrostli, a setkal jsem se s nadšením, tedy hlavně u toho mladšího. To nás sice trochu přešlo, když jsme zkoušeli luštit šifry z minulých dvou ročníků, ale bylo rozhodnuto, že to zkusíme.

Přihlašujeme se, vybíráme ten nejblbější název týmu, který nás napadl, a už se jen těšíme.

Celý týden sledujeme předpověď počasí a libujeme si, že bude krásně. Nastává den D, kluci nemůžou dospat, a tak už kolem osmé dorážíme do Hradce. Od parkoviště na zimáku se přesouváme na Tylovo nábřeží. Několik týmů už tam je a další se pomalu trousí. Vyzvedáváme obálku od orgů a netrpělivě čekáme na devátou hodinu. Doufáme, že letos to opravdu bude lehčí a alespoň ze startu se dostaneme (s loňskou první šifrou bychom to asi nedali).

Konečně se ozývá povel SIGNÁL a rozbalujeme obálku.

Tangram

Pro nás známá hříčka, je jasné, že musíme sestavit obrázky. Rozstříháváme dva exempláře a rychle skládáme. Během skládání tipujeme, že tvary s číslicemi říkají, která písmena ze kterého obrázku máme číst, a dokonce nám při správné orientaci napovídají otočení dílků. Vypisujeme je, ale bohužel ne ve správném pořadí (ale zleva doprava), nedává to smysl. Až u posledního obrázku vidíme přesmyčkou slovo HESLO. V tu chvíli je nám jasné, jak to číst. Opětovně skládáme předchozí obrázky a zapisujeme text. Ihned vidíme, že musíme číst po sloupcích, kde ve druhém jsou indicie hesla. Bohužel v posledním řádku máme HESLO AN, a to moc smysl nedává. První čtyři řádky jasně vedou na trojku, a tak čteme poslední řádek jako HESLO NA TŘI (trošku jsme to překombinovali). Po chvíli bádání ale TŘI dáváme. Bohužel nepečlivost v tom posledním řádku nám to trošku protáhla. Dostáváme mapku a po tři čtvrtě hodině vyrážíme ze startu. I přes to malé zaškobrtnutí jsme nadšeni, že jsme to dali.

Starověký zápas

Na hřišti vyzvedáváme zadání dvojky a Dan posílá esemesku, jsme tu 28., paráda. Chvíli do té tabulky koukáme a čteme text, který nám samozřejmě řekne, že takhle tedy ne. Pročítáme tedy věty a vidíme, že vedou na nějaká písmena. Někde řecká, někde latinka. Zatím z toho moc moudří nejsme. Až při čtení poslední Dan vykřikne: „To jsou přeci blechy psí“. V téhle větě už béčko máme, a tak nám dochází, že ve všech větách má být jedno písmenko řecké a jedno latinkou. Vzhledem k mému již pokročilejšímu věku mi pojmy jako kolo eska, akce zet, Michalovy céčka nejsou cizí. Doplňujeme všechno kromě řeckého písmene u toho Michala (včetně doplnění znalostí našeho nejmenšího o filmy P). Nápad na spočítání řádků a sloupců tabulky rychle vede k řešení. To jedno chybějící písmenko doplňujeme snadno a chystáme se k ZŠ KUKLENY. Teprve zpětně nám dochází, že na to řecké písmenko nenapovídá Michal David, ale Hlinsko. Pro nás asi nejhezčí šifra, která nám trvala asi půl hodiny. Po boku Me2dů razíme na trojku.

Bludiště

Z trubky vyzvedáváme bludiště. První úkol je jasný, najít cestu. Tom je velmi rychle hotov a já nemám ještě ani polovinu. Ujišťuju se, že existuje jen jedna cesta (už podruhé chybí důslednost). Nápad, že myška musí po cestě posbírat i malé sýry, přichází poměrně rychle. Ale jak z toho něco vytáhnout, už ne. Zkoušíme spojovat sýry, jestli to něco nenakreslí. Počítat délky odboček k sýrům, … Ale stále nic. Již před startem jsme si řekli, že když to nepůjde, tak nejdéle po tři čtvrtě hodině bereme nápovědu. Dan čte nápovědu, ale moc nám to nepomáhá. Po chvíli si ji čtu ještě jednou, a když na ni koukám, tak mi to docvakne (vlevo – vpravo – sýr = STOP). Morseovka. Holt zkušenosti chybí. Vypisujeme cestičky a určujeme, co je čárka a tečka. Jde to jako po másle, ale ouha. STRELNICE PARK NA ???U. Písmenko na takový počet znaků není, zkoušíme to nějak rozdělit, ale nikam to nevede. Vyrážíme, to najdeme i bez doluštění (jako na potvoru jsme našli tu špatnou cestu bludištěm). Strávili jsme s myškou více než hodinu.

Duhové tečky

Obcházíme Střelnici a nakukujeme branou do parku. Je zde plno. Vyzvedáváme čtyřku, vytahujeme jídlo a upřeně na ty barevná kolečka civíme. Zkoušíme čtverce různě na sebe napasovat, zatím nic. Po chvíli Dan hlásí, že to viděl u někoho na mobilu. Prý se mají spojovat stejnobarevné tečky a spojnice se nesmí křížit. Koukám na první a moc se mi to nezdá. Zkouším druhý čtverec a bez problémů, dál už to jde samo, i ten první. Co dál, řazení podle barev duhy jsem už v nějaké šifře viděl. V prvním čtverci to vypadá trochu jako písmenko R. V dalších z toho taky něco leze. RUBENA, že by to bylo tak snadné? Necelých 20 minut, paráda, doháníme manko z minulé šifry.

Sluneční hodiny

Usazujeme se na břehu Labe a já zabíhám pro pětku. Teprve tam vidím, že ostatní zasedli v ulici, která od řeky není moc vidět. Přináším ciferníky, zkoušíme na to napasovat hodiny, je těch dílků 12, ale nic rozumného z toho nekouká. Velké dílky jsou rozděleny na čtyři, tak zkoušíme i čtyřkovou soustavu, a nic. Pro rozhýbání se přesouváme do ulice, kde luští ostatní, ale stále nic. Po předchozí rychlovce je to pěkný zákys. Bereme nápovědu a utvrzujeme se, že to jsou sluneční hodiny (už jsme je taky zkoušeli – bohužel od 6 a z druhé strany, tj. jako hodiny na zemi). Konečně sovička napovídá, že je tam 9. Čteme časy a kreslíme hodiny – semafor. No konečně.

Lahve

Přesouváme se k zastávce a nacházíme šňůru s pivními lahvemi. Zapisujeme si barvy lahví popořadě a odebíráme se pod břízu. Koukáme do toho jak husa do flašky, ale zatím nic. Čtyři různé barvy nám nic nenapovídají. Jdeme se podívat znovu a opisujeme názvy piv k barvám lahví. Píšeme počáteční písmena po řadě, ale stále nic. Trošku to připomíná jména not C E F G? Čas letí, bereme nápovědu. Ta nás utvrzuje ve zjištění, že to je nějaká písnička, ale jaká? První dva takty jsou „Ovčáci, čtveráci“, ale dál to nesedí. Kdybychom to alespoň zkusili!!! Jinou píseň na to nenapasujeme, a tak po čtvrt hodině to vzdáváme a bereme řešení. Chceme dojít do cíle. Znovu to byla jen nedůslednost, ty zelené lahve nebyly jen C, ale také D (Staropramen Déčko). Dokonce to Dan při opětovné návštěvě lahví hlásil, ale S se nám do not nehodilo. Tahle chyba mrzí nejvíc.

Pražák

U břízek vyzvedáváme sedmičku a první nápad je hned tady, snad si spravíme náladu. Doplňujeme jména států a měst k podstatným jménům. Města zavrhujeme a doplňujeme jen státy. U některých spíše tipujeme (chybujeme u italské domácnosti, německého pinče a polského kříže, mušky nevíme vůbec). Správně odhadujeme, že k tomu bude ta mapa ze startu. Pospojování měst, jak jdou po sobě nikam nevede, a tak zkoušíme různé kejkle s počátečními písmeny států a hlavních měst. Nápady docházejí a hlavám už se moc nechce, bereme nápovědu. Potvrzuje ty státy, ale hospodářství nevíme. Tak to bohužel zkoušíme zpětně. N = S (Španělsko) + U(že by ukrajinské hospodářství?). Tudy cesta nevede. Čas neúprosně ubíhá, bereme řešení. Jde to nějak z kopce. Zkusit kreslit do mapy jen spojnice Praha – hlavní města jen z jedné věty nikoho nenapadá a stejně semafor už tu byl. Ale proč by nemohl být podruhé?

Čtverce

Předposlední šifra vypadá jako polský kříž. Zkoušíme to nejprve přímo, pak různé rotace a převrácení. Po čtvrt hodině raději saháme po nápovědě, asi bychom to dali, ale čas tlačí a hlavě už to tak nejde. Tentokrát je nápověda jasná, po minutě máme hotovo.

Cílová

Kde je loděnice sice nevíme, ale areál Slavie na mapě je a loděnice asi bude u řeky. Obcházíme areál a dorážíme do loděnice. Je tři čtvrtě na šest, snad to stihneme. Hvězda s čísly 1 – 9 jasně napovídá, že to souvisí s předchozími šiframi. Rychle doplňujeme hesla jednotlivých stanovišť, tajenka je čokoláda. Tom prohlašuje, že dost hořká. Dáváme tedy HOŘKÁ, ale je nám jasné, že to není ono. Pročítáme ještě jednou hesla a všechna vedou na hvězdu + čokoláda = ORION. Dali jsme to!

Jsme šťastni, že jsme došli až do cíle, i když jsme brali dvě řešení a tři nápovědy. Napoprvé to snad není tak špatné. Systém zpráv byl pro nás v pohodě, ostatně nic jiného neznáme.

Prima jsme si to užili, hra perfektní, počasí ideální a hlavy dostaly trochu zabrat. Moc děkujeme organizátorům za uspořádání, i za to, že letos byla obtížnost nižší než minulé roky (pro ostřílené borce to bylo asi moc lehké), ale pro nás to bylo tak akorát.

Za Prázdnou množinu Martin