Fórum

Nový příspěvek
Napište nospam
Petr (Zaza loudí zelí)
11.09.2018 10:01
Když jsme se blížili k cíli a větší děti z našeho týmu uviděly, že se bude lézt nějaká opičí dráha, tak byly nadšené a strašně se jim to líbilo. Věřím, že na to budou ještě dlouho vzpomínat. Já když jsem viděl, kolik je tam lidí a jak dlouho trvá, než se člověk dostane k překážce, tak mě to spíš trošku rozladilo. Přes to, že mám lezení docela rád, tak jsem si asi z přemíry snahy, abych překážku dlouho neblokoval, na jedné překážce do lana přiskřípl prst a z jedné i spadl. Taky na to budu dlouho vzpomínat ;-)

Protože vlastní lezení nesouviselo s principem šifry, na princip nijak nenapovídalo, a v podstatě tam bylo jen proto, aby to týmy zdrželo, tak to řadím do kategorie zbytečný "balast". Lezecký park byl ale super nápad a pro děti skvělá odměna. Možnost zkusit si nějakou zajímavou fyzickou případně jinou netradiční aktivitu po skončení hry bychom jistě přivítali i v dalších letech. Raději bych to ale viděl jako odměnu pro děti nebo pro ty, kteří si na to budou chtít troufnout. Paušálně všem bych tím dokončení hry nepodmiňoval.

Obecně mám netradičně zadané šifry rád a často jsou to přávě ty, na které člověk dlouho vzpomíná a povídá o nich třeba i známým. Je ale potřeba dávat pozor na to, aby délka luštění nezávisela na tom, kolik lidí se u šifry sejde. Kvůli čekání ve frontě lidi na šifrovačky nejezdí a zbytečné prostoje je mohou snadno otrávit.
Eliška
10.09.2018 16:17
Ještě bych k těm svým remcům doplnila, že mi přijde, že jde hlavně o to, jak velký vliv na hru ta aktivita má a jestli ten vliv bude komunikován předem (pokud je budete chtít v dalších ročnících opět zapojovat). U mně je to asi tak, že pokud tým, co umí narozdíl ode mě šplhat/potápět se/žonglovat, si smázne na aktivitách čas za dvě nápovědy, tak se s tím asi umím vyrovnat a prostě musím o to líp/rychleji luštit. Pokud tým, co umí šplhat/potápět se/žonglovat bude mít díky tomu víc vyluštěných "šifer" než já, tak už je to nějaká outdoorovo-šifrovací hra, což může být pro někoho dobrý koncept, ale já osobně na ní nepojedu, protože bych z toho měla jenom flustraci.
Martin
10.09.2018 16:08
Mně se to líbilo. Na to, že to bylo v dost frekventované době (po 18h), neměl jsem pocit, že by se stály dlouhé fronty. A bavilo mě i to, že si pak ty klíče nemůžu prohlížet furt, ale vždycky si k nim musím znovu dojít.
Jako problematickou vnímám nemožnost dojití bez deadky pro fyzicky nezdatné týmy - to se ale dá teoreticky řešit nápovědou (resp. časovou penalizací za nesplnění fyzické aktivity).
Lipča
10.09.2018 15:53
Sepisuju report, takze tohle jen na tvrdo kopiruju z nej:
K existenci aktivity jako celku - za mě v pohodě, tenhle rok už jsem na šifrovačce bez varování lezl na horostěnu, takže co už :-) Míša by tuhle aktivitu nikdy nezvládla kvůli koleni a jak říkala: “Je to podobný, jako kdyby na konci orienťáku někdo závodníkům dal bez varování šifru a vyhraje ten, kdo vyluští.”
Takže myslím, že udělat nějaké varování před hrou by bylo lepší. V minulosti byly aktivity na Sově pravidlem, tohle bylo takové pěkné navázání na tradici, ale v minulosti s tím taky všichni počítali.
A k nastavení pravidel u aktivity - možná mohlo stačit jedno projití každýho úkolu, aby člověk měl přístup k šifře navždy. Procházet to znovu nepřidává k ničemu myslím. Nebo tam přidat nějakou redundanci, jak bývalo kdysi, že člověk má šanci uspět už při menším počtu částí šifry.
Ale také sám jako organizátor pevně věřím v možnosti orgů udělat si se svojí hrou cokoliv a ať se lidi přizpůsobí. Pokud je to v rámci pravidel, zákonů a nehrožuje to zdraví.
Věšák
10.09.2018 15:14
Mě se cílová aktivita líbila moc, ale když tu čtu ty komentáře, tak jim musím dát za pravdu.
My měli téměř ideální podmínky - sice jsme byli jen dva, ale zato jsme tam byli sami a tudíž si mohli prolejzat dle libosti. Navíc jsem odjakživa trochu opičák, takže jsem s žádnou z překážek neměl větší problémy...

Na druhou stranu je mi jasný, že pro některé týmy to musel být docela problém. Člověk si řekne, že v každém týmu přece bude někdo, kdo to zvládne...ale není to tak. A navíc tam pak byl dost nával.

Takže ve výsledku asi tak nějak souhlasím s komentářem Yetiho - dá se na to dívat z mnoha různých úhlů...
Pro příště (nebo kdyby se toho někdo chopil na jiné hře) bych možná o tom přidal nějakou zmínku do pravidel a určitě to nějak mírně zjednodušil - např. to pravidlo, že když se chci podívat ke klíčům, tak to musím znovu přelézt, bych asi zrušil - obzvlášť, když se tam začly hromadit týmy...

Za mě teda nápad boží, ale bohužel ne úplně pro každého...

P.S. Eliško jestli jsem ti někdy překážel, tak se moc omlouvám - snažil jsem se si to zkoušet jen když tam nikdo nebyl...
Ondra
10.09.2018 13:23
Ahoj, mám na to podobný názor jako Eliška, měli jsme chuť to deadnout hned při spatření aktivity, ale zas když ten princip vypadal jednoduše, tak je člověku líto brát první dead v cíli. Vzhledem k nedorozumění s časem konce jsme to udělat měli, vyšvihlo by nás to o pár desítek míst výše.. rozhodně bych to příště zařadil spíše jako bonusovou aktivitu ;-)
Naty
10.09.2018 13:15
Mně se lanové překážky líbily moc a myslím, že většině týmu taky. Určitě to pro mě byl zajímavější konec šifrovačky, než kdyby v cíli byla jen další šifra - je možné, že právě díky lanům si budu letošní Sovu pamatovat ještě za rok či za dva.
Na druhou stranu, měli jsme ideální podmínky - byli jsme v cíli brzo a bylo nás pět - takže kdo lana zkoušet nechtěl, nemusel. Tuším, že kdyby v cíli byla aktivita, které by se nechtěl účastnit nikdo z nás, a my kvůli tomu měli přijít o hezký výsledek, mrzelo by mě to.
Dero
09.09.2018 21:04
> "výjmkou je Dero, který se jakýmsi mně nesrozumutelným způsobem nerozhoduje, a to na základě nedostatku informací, a přesto se statisticky významně na některých hrách objevuje a na jiných ne"

Yeti, když už mě jmenuješ... asi bych tohle potřeboval vysvětlit. Nechápu smysl sdělení. V čem je podle tebe můj přístup nenormální?
Yeti
09.09.2018 00:44
Dám nejdřív k dobru takovou historku... Kdysi dávno jsme docházeli Matrix. Součástí cíle bylo kolečko aktivit, kde si na jedné měl celý tým nějak nahrávat v badmintonu (IIRC). Kdybych tehdy býval byl v použitelnějším stavu, možná by stála statistika na naší straně a po pár tuctech pokusů by se to podařilo. Ale to jsem rozhodně nebyl. Ostatní to kazili občas -- já 100%, bez výjimky. Máchnutí raketou nemělo moc společného s tím, kde letěl míček. Když bylo vcelku zjevné, že za zbývající asi hodinu herního času těžko u mne dojde k pokroku (spíš naopak), takže leda budeme marným snažením blokovat aktivitu pro další přicházející týmy, organizátoři nějak upravili pravidla jejího splnění, abychom jí mohli projít (pak se to stejně mělo celé jaksi vzdát, ale to už je jiná rovina). Na podobnou situaci se jde dívat různě.

Na jedné straně není nikde řečeno, že cílový úkol musí být dávačka. Na řadě her se na něm rozhoduje o pořadí na čelních místech. Tým má být složen tak, aby si s nástrahami hry dokázal poradit.

Na druhé straně hráče stěží potěší, když zjistí, že jsou na jiné hře, než na kterou se přihlásili. Šli luštit šifry a chodit terénem -- a teď mají vícehlasně zpívat, šermovat a pilotovat helikoptéru.

Na třetí straně jsou šifrovací hry současně i zážitkové, jde v nich o výzvu a překonávání překážek. Vykopnout hráče ze zóny komfortu a přimět je improvizovat a dělat něco nového je ze strany organizátorů rozhodně v pořádku, ba dokonce chvályhodné.

Na čtvrté straně by úkoly měly být z pohledu hráčů principiálně splnitelné, jinak nejde o výzvu, ale o čirou frustraci. Nevyluštění šifry znamená ‚‚to nám teda nedošlo -- ale v principu nám to asi dojít mohlo‘‘. Fyzická aktivita může být prostě nesplnitelná.

Na páté straně organizátoři mohou aktivitu regulovat pomáháním, zjednodušováním a udělováním výjimek. Pak je ale důležité, aby to hráči nevnímali jako nespravedlivé -- a jde-li hlavně o zážitek, zařadit ji do hry takovým způsobem, aby nebyla [vnímána jako] rozhodující.

Na šesté straně jde o to, jak se hry profilují. Normální hráči se na akci rozhodnou přihlásit podle toho, co od ní čekají (výjmkou je Dero, který se jakýmsi mně nesrozumutelným způsobem nerozhoduje, a to na základě nedostatku informací, a přesto se statisticky významně na některých hrách objevuje a na jiných ne). Jsou hry, které si zakládají na tom, že se tam může dít cokoli, a jsou hry, které explicitně píší v pravidlech ‚‚neobsahuje jiné nebezpečné prvky než myšlení, nepřízeň počasí a samostatný pohyb večerním městem‘‘. Jsou hry, kde se jezdí auty, jsou hry, kde se jezdí na kole, jsou hry, kde se nejezdí ničím. Jsou hry, kde se lozí celý den po horách, jsou hry, kde se ujde pár kilometrů městem. Atd.

Když se bude Sova profilovat jako hra s fyzickými akvivitami, ať už v cíli, či jinde, tak proč ne. Myslím, že takových her spíš ubývá. Akorát podle toho taky budu stavět tým (případně, ehm, se mnou nikdo na takovou hru nebude chtít).
Eliška
08.09.2018 22:23
Nechtěla jsem zas tak moc remcat, ale když se ptáte... Mně se to osobně třeba hodně nelíbilo. Jednak si myslím, že fyzické aktivity by obecně neměly být součástí šifrovací hry tak, aby byly nutné pro postup hrou (maximálně za nějaký bonus) a pokud jsou, mělo by na to být nějak upozorněno předem. Když od rána luštím šifry co nejlíp umím, a pak přijdu natěšeně do cíle, tak poslední, co chci slyšet, je "a teď vaše pořadí záleží na tom, jak umíte chodit po lanech". Což je druhá věc, a to je dramaturgie. Osobně, kdybych byla přesvědčená o tom, že mám dobrý důvod dát na hru nějakou fyzickou aktivitu, dala bych ji spíš na start a dala ji s přístupem "je výhodné, když to zvládnete, ale pokud jste lemplové, stáří atd., je tu jiná cesta, případně vás za hodinu pustíme na trasu tak jako tak". Kdybych kvůli tomu zůstala trčet na startu, rozchodila bych to během zbytku hry. Když v cíli uvažuju, že si vezmu první dead ve hře, protože už moc nezvládám lézt po lanech s puchýřema na rukou,tak už moc není, kde se z toho dostat (neříkám, že jsem si nepřidělala dost práce sama tím, že jsem začala zmatkovat a řešit tu šifru blbě). Plus tam byla věc organizace, kdy se pořád na nějaké překážky čekalo, ale polovina lidí už měla splněno a zkoušela si to "jen tak" nebo to byly děti, co si hrály. Jinak obecně myslím, že nepapírová šifra v cíli je skvělá věc, pokud to je založené na luštění/přemýšlení a je to spíš pohodová věc, co na závěr potěší.
« Předchozí 1 2 Další »