Hradecká sova 2009 z pohledu týmu První pokus
Před startem
Nejprve bych chtěl představit náš tým. Ten kdo to všechno spískal a zároveň píše tyto řádky jsem já a mé jméno je Honza. Dále byl v týmu můj mladší brácha Ondra, jeho kamarádka z vysoké Hanka a nejmladším členem byl bratr mé přítelkyně Honzík. Na Hradeckou sovu jsme se dopravili vlakem z různých koutů Čech, Moravy i Slezka a poprvé jsme se dohromady setkali až po registraci přímo na místě startu. Po seznámení jednotlivých členů týmu proběhlo nezbytné stanovení priorit jako nezmrznout, dojít, dát všechny šifry a skončit nejhůř na bedně:) Hradecká sova byla naše první šifrovací hra, tak jsme byli zvědaví jak to celé bude probíhat.
Start a 1. šifra - Úvodní řada
Po krátkém zopakování pravidel a komické vložce s megafonem nastaveným na nejvyšší hlasitost to v 17:00 vypuklo a orgové začínají vyvěšovat první prvek řady. Při pátém prvku a po odchodu několika prvních týmů jsme stále na mrtvém bodě. Při šestém nás konečně napadá vytáhnout diář, který jsme dostali u registrace a který jsme předtím důkladně prolustrovali, jestli neobsahuje něco užitečného. Začínáme zjišťovat, že jednotlivé prvky jsou určitá data v kalendáři, ale pořád v tom nevidíme nějaký systém. Zkoušíme několikrát naslepo vystřelit, ale naše výtvory se nesetkávají u orgů s pochopením a pořád nás posílají řešit dál. Až u třináctého prvku napadá Hanku, že by se mohlo jednat o úplňky a taky že má pravdu:) Z místa startu vyrážíme něco před šestou v druhé polovině startovního pole.
2. šifra - Domino
Tato šifra pro nás začala tím, že jsme nějak cestou přehlédli Honzíka, který šel napřed vyzvednout šifru a než jsme se s ním zase potkali, stihli jsme obkroužit celý rybník. Šifra samotná byla prolomena prakticky vzápětí díky Hance, která rozpoznala dominové kostky. Na druhý pokus se nám podařilo kostky správně popárovat (nepořádek nám v tom dělal semafor a cílový praporek) a přečíst první písmenka. Vyrážíme hledat ohyb ulice Medkova a cestou předcházíme dva týmy.
3.šifra - Housenky
Jakmile jsem se podíval na zadání šifry, napadlo mě, že jsou to nějaká znetvořená písmena. Než jsem ale stihnul nápad přetavit ve zjištění řešení, Ondra už čte umístění dalšího stanoviště. Cestou předcházíme další dva týmy a na louce po přechodu Labe sledujeme start helikoptéry z fakultní nemocnice. Máme dobrou náladu a těšíme se jak následující šifru pěkně rychle lupneme.
4. šifra - Kompas
Ale ouha. Jak už to bývá, člověk míní, život mění a nás tak potkal první pořádný zádrhel. Nejprve zkoušíme přiřadit k jednotlivým kompasům dle jejich pozice, barvy a velikosti písmena. Toto ale nikam nevede, tak přecházíme na morseovku na milion a jeden způsob a zase nejsme úspěšní. Okolo nás přicházejí a zase odcházejí další týmy. Nejvíce nám morálka klesá poté, co jeden tým po vyzvednutí šifry ani nesedá a se slovy, že je to jednoduché odchází rovnou dál. Když už to vypadá že budeme muset volat nápovědu, protože nejsou žádné nápady, zkouším kreslit podle směrů písmena a ono to k mému milému překvapení funguje. Chvilku ještě v mapě hledáme kostel sv. Jana Křtitele. V záplavě nepojmenovaných kostelů konečně nacházíme ten správný a pojmenovaný. Zvedáme se a po skoro čtyřiceti minutách opouštíme stavidlo. Cestou v dálce vidíme jeden z týmů jak jde neohroženě přímo skrz pole a tak přemýšlíme jestli to nezkusíme taky. Nakonec ale volíme jistotu cesty a odvážný tým svou outdoorovou misi vzdává a za chvíli se přidává k nám.
5. šifra - Bludičky
Když přicházíme ke kostelu, tak první co vidíme, je obrovské srocení lidu. První co mě napadá, je, že je tu první opravdu těžká šifra. Nikdo ale neluští a všichni jenom postávají. Ptáme se tedy lidí, co se děje a ti nám říkají, že nic a ať si vyzvedneme zadání, že to potom pochopíme. Zapisujeme se tedy někde kolem dvacátého místa, když se již definitivně stmívá a zjišťujeme, že nás čeká Soví naučná stezka. Připravujeme baterky, dáváme malou svačinu a čekáme, protože je před námi asi osm týmů. Po skoro 45 minutách se dostává řada konečně i na nás, tak zapínáme baterky, čelovky a jiná svítidla a jdeme na to. Že máme hledat fosforeskující písmena na zdi nám dochází u druhého z nich, ale nemůžeme rozkódovat, co představuje, protože z něj zůstali pouze dvě svislé čáry. Potkáváme orga, který nám říká, že některé čtverečky fosforeskující samolepky kvůli větru opadaly a že budeme mít asi problém. Ptáme se ho tedy aspoň, jaké písmeno měly představovat ty dvě svislé čáry a je nám řečeno, že asi H (jak jsme později zjistili, tak H to nebylo:)). S různou úspěšností zapisujeme další písmena a jdeme luštit s tím, že to snad dáme s tím, co máme. Honzíka vysíláme znovu do fronty, kdyby se nám nedařilo. Z písmen ale jaksi nemůžeme nic kloudného vykoukat. Naštěstí asi za čtvrt hodiny přibíhá Honzík, s tím že už má správná písmena. Řešení pak už je dílem okamžiku a po více jak hodině vyrážíme směrem k Datlíku, neboli prvnímu z mnoha rybníků, které dnes ještě obejdeme. To ale zatím ještě netušíme:-) S vědomím, že jsme tu strávili hodně času, přidáváme na rychlosti a před příchodem k rybníku předcházíme jeden tým.
6. šifra - Sušenky
U rybníku nás přivítal org, zapsal si náš název a čas příchodu do vrcholové knihy a řekl nám, ať vybereme dva z nás, kteří se projedou v noci po rybníku na loďce. Zároveň nám vydal text šifry, kde stálo, že dostaneme sušenky, jakmile splníme námořnický úkol a optimisticky nám sdělil, že se ještě nikdo nevyklopil:). S Honzíkem jsme si teda oblékli vesty a počkali, až přijede jedna ze dvou kánoí. Projížďka byla kouzelná. Ticho rušené pouze šploucháním pádel, nehybná hladina a dvě tlumeně svítící lucerničky. Vystřihli jsme mezi nimi ladnou osmičku a přirazili ke břehu, kde už někdo čekal na botu, kterou si omylem zapomněl v naší loďce. My její přítomnosti nepřikládali žádný význam:-) Konečně jsme se tedy dostali k sušenkám Disko. Honzík měl radost, že jsme na rozdíl od předchozího týmu dostali čokoládové a ne citrónové. Ještě před jejich rozbalením si Ondra povšimnul, že byly na jedné straně rozbalené a velmi šikovně znovu zalepené. Opatrně jsme je otevřeli, a když se před námi objevili tři různě pomíchané druhy jednotlivých koleček, bylo nám takřka okamžitě jasné, že se jedná o morseovku. Tu nám pouze zkomplikoval Honzík, který jednu sušenku vytáhl předtím, než ho stihl někdo zastavit. Naštěstí jsem si pamatoval, odkud ji vzal a tak se nám podařilo vyluštit slovo ŠESTÁ. Vzápětí Ondrovi došlo, že se asi jedná o šestou sušenku v pořadí a zbývalo pouze zjistit, z které strany je to myšleno. Na první pokus se trefil a v nalomené sušence objevil papírek s nápisem URAN. A teď jak toto slovo interpretovat. V tento okamžik jsme si vybrali největší haluz celé hry, ale to jsme se dozvěděli až v cíli. Napadlo nás totiž, že by se mohlo jednat o protonové číslo uranu jako prvku, které by odpovídalo jednomu z lesních čtverců v mapě, kterou jsme dostali u registrace. Honzík měl periodickou tabulku nafocenou v mobilu, tak záhy hlásí číslo 92. Při pohledu do mapy jsme přesvědčeni, že je to ono, protože daný čtverec je docela blízko a navíc ve směru, jakým odcházeli týmy před námi. Balíme tedy věci a spěšně opouštíme stanoviště. Po cestě se zase dostáváme před jeden z týmů. Zatím máme po celou hru, co se týče chůze, nasazené fantastické tempo, které se nám asi stěží podaří udržet až do cíle. Míjíme rybník Cikán a spěcháme k Biřičce, u které se námi hledaný les nachází. V půli cesty, ale potkáváme asi tři sedící a luštící týmy. Všímám si cedulky, která je k cestě otočena zády a jdu se podívat, co je na ní. A ono je tam jedno ze zastavení planetární stezky, které zobrazuje Uran. Říkáme si, no tak co, jdeme hledat šifru a dál to nijak neřešíme.
7. šifra - Přehýbačka
Chvilku hledáme, než nacházíme známou samolepku sovičky a pod ní černý igelitový pytel. Vytahujeme zadání s proužky, které si přímo říkají o vystříhání a slepení. Vytahuju tedy z batohu nůžky a lepidlo, ale než stihnu vše vystřihnout, tak Honzík hlásí, že to má a pomalu diktuje text zprávy. Balím tedy nevyužité nástroje a spěcháme k nadchodu na konci ulice Přemyslova. Jak už je naším dobrým zvykem, tak po cestě předcházíme další tým. S naším umístěním se to začíná vyvíjet dobře. Osmou šifru vyzvedáváme na začátku druhé desítky.
8. šifra - Chuck Norris
Po přečtení textu Ondra navrhuje napsat názvy měst, které Chuck navštívil. Některé jsou jasné, některé tipujeme a pár nevíme. Voláme tedy nápovědu na telefonu, aby nám objasnila, kde působila Camorra a můžeme si tedy mezi města, co už máme, doplnit Neapol. Zkoušíme číst první písmena, poslední písmena, ale nic kloudného nám z toho nevychází. Místo měst tedy vypíšeme názvy států, v kterých se nacházejí a zase bez úspěchu. Ondru ještě napadá zkusit jednotlivá města pospojovat v mapě, která je na poslední stránce diáře, který jsme využili při první šifře. Vyšlo nám něco podobného značce radioaktivity, ale k řešení nás to moc neposunulo:) Naštěstí Hanka s Honzíkem berou do ruky mapu a podle počtu písmenek zkouší odhadovat umístění dalšího stanoviště. Jako druhé místo navrhují Hackerův pomník, já chvilku koukám do názvů měst a je mi jasné, že mají pravdu. V mé verzi byly na pozicích prvních písmen bohužel pouze dvě samohlásky. Ostatní jsem měl špatně, tak mi přišlo řešení přes první písmena nesmyslné. Nejvíc jsem se ale musel praštit do čela, když jsem zjistil, že jsem Svatopetrský chrám umístil do Říma a ne do Vatikánu. Řešení by tedy bylo, tak jsme sbalili svých pět a půl švestek a zamířili jsme k zmíněnému pomníku. Navigace nám naštěstí nečinla problémy. Navíc se vyčistila obloha a rozsvítil se měsíc téměř v úplňku, který krásně osvětloval cestu před námi, takže jsme ani nemuseli používat čelovky. Překvapivě jsme opět předešli aspoň jeden tým.
9. šifra - Laser
Na místě nás přivítá org a předává nám zadání k úkolu. Honzík jde hned střílet a daří se mu udržet laserový paprsek v terči požadovaných 5 sekund napoprvé. Povzbuzeni tímto úspěchem, se dělím na dvojice a spěcháme očichávat lahvičky. Když to vezmu od jedničky, tak majoránku poznáváme, místo oregana píšeme muškátový oříšek a na skořici se shodujeme. U čtverky víme pouze to, že je to součást čaje proti kašli, tak zkoušíme mateřídoušku. Jako poslední píšeme hřebíček a běžíme svůj výtvor předat orgům. Ti nás ubezpečují, že máme dvě špatně a že máme 15 minut počkat. Protože je nám jasné, že to bez nápovědy asi nedáme, tak vyrážím na osamocenou pouť lesem. Dorážím na lesní rozcestí a hledám mohutný buk, kde by měla být nápověda umístěna. Naštěstí mě za chvilku dobíhá vyslanec jiného týmu a tvrdí, že je to ještě o jedno rozcestí dál. Musel jsem se špatně podívat na mapu. Dozvídám se také od něj, že orgové ruší výsledky na šifře 5 - Bludičky a že se budou časy z tohoto stanoviště odečítat. To je pro náš tým hodně dobrá zpráva. Dorážíme spolu tentokrát již ke správnému rozcestí a po bleskovém nalezení nápovědy spěchám zpět. Vysílačkou volám ostatním, že mají dopsat oregano a tymián, ale je nějaký špatný signál, tak pro jistotu čekají na můj návrat. Už na místě jim potvrzuji, že mě slyšeli správně a tentokrát už nám orgové vydávají umístění dalšího stanoviště. Po prohlédnutí mapy zjišťujeme, že nás čeká zatím asi nejdelší přesun a že je to pořád rovně, takže nemusíme dávat pozor na cestu. Vydáváme se tedy na pouť lesem zalitým měsíčním světlem a jenom občas blikneme pod nohy baterkou. Poprvé jdeme naprosto osamoceni a říkáme si, že jsme na tom asi dobře.
10. šifra - Kostka
Za 25 minut jsme na místě a zapisujeme se již jako osmí, přičemž to vypadá, že všech sedm týmů před námi tu ještě luští. Tak to bude určitě nějaká zákysovka a taky že jo. Prvním mým předpokladem je, že každá kostička kóduje jedno písmeno. Zkouším tedy vymýšlet různé kombinace, podle kterých by se písmena přiřazovala. Honzíka vysíláme pro nápovědu, protože podle mapy to vypadá, že je to daleko a tušíme, že bez ní to asi nepůjde. Po půlhodině bezvýsledného luštění volá první půlku nápovědy, která nám ale vůbec nepomohla. Doufáme tedy, že druhá půlka nápovědy bude užitečnější. Bohužel druhá půlka nápovědy nás (potažmo mě) uvrhla do naprosto slepé uličky. Když jsem se dozvěděl, že Zuzanka postavila děravou kostku, upnul jsem se na myšlenku, že kostka o hraně 3 kostky s vynechanou prostřední má přesně 26 kostek. Podivná náhoda, o které jsem byl přesvědčen, že není náhoda, ale klíč k řešení. Zbylou hodinu luštění jsem strávil tím, že jsem se snažil přijít na systém, podle kterého mohla Zuzanka kostky poskládat a napasovat na to abecedu. Předpokládal jsem také, že jeden z atributů na kostičkách je nadbytečný a slouží pouze pro zmatení nepřítele, tedy nás:) Naneštěstí jsem neměl pravdu a nic kloudného mi samozřejmě nevyšlo. Mezitím se vrátil Honzík pořádně unavený a začali padat návrhy, že to zabalíme a zavoláme o řešení. Odchází také první úspěšný tým a opouští stanoviště se slovy: "Teď by to chtělo hymnu TMOU".:-) Postupně se začínají zvedat i další. Nakonec jsem uznal, že to nemá cenu a po víc jak dvou hodinách zavolal a jako řešení mi bylo sděleno slovo PETROF. V ten okamžik mi bylo jasné, že jsme to celou dobu dělali naprosto špatně. Ondra v průběhu luštění asi dvakrát nadhazoval, že by to mohla být grafická šifra. Já tomu ale nevěřil a ani jednoho z nás nenapadlo kostky rozstříhat. Co se dá dělat. Odcházíme v závěsu za jedním z týmů, který, jak se za chvíli dozvídáme, také vzal řešení. To nás aspoň trochu povzbuzuje a doufáme, že tuhle šifru moc týmů nedá.
11. šifra - Šneček
Do vrcholovky se zapisujeme asi jako šestí a vidíme, že tým před námi (Koumáci) mají skoro hodinový náskok. Není tedy moc kam spěchat. Sedáme na obrubník pod lampu pouličního osvětlení a začínáme luštit. První nápad ještě není ten správný, ale poté počítám písmena opakující se věty, a když vyjde číslo 26, je prakticky jasno. Přiřazuji tedy písmena těm tučně zvýrazněným a k mému nemilému překvapení nevychází nic moc srozumitelného. Nevěřícně přečtu svůj výtvor nahlas a Hanka s Honzíkem mrknou do mapy a hlásí, že to je určitě PAJKROVA FLOŠNA. Písmenka z mého řešení opravdu sedí, jenom jsou zpřeházené. Ondrovi dojde, že se písmenka měla číst po řádcích a ne ve spirále. Jsme rádi, že to máme rychle vyřešené a jdeme dál.
12. šifra - Analytická
Na místě máme problém se vůbec k Pajkrově flošně dostat, do cesty se nám totiž postavil plot. Zkoušíme to tedy přes komplex vysoké školy a tentokrát jsme úspěšní. Teď ještě najít šifru. Okrasných keřů kolem sebe vidíme docela dost, tak usuzujeme, že ještě asi nejsme na správném místě. Noříme se do temnot úzké uličky a u fotbalového hřiště se rozdělujeme. Já jsem v hledání úspěšnější, protože za rohem vidím luštit Koumáky a keř u zdi poblíž vypadá nadějně. Zapisuju nás zase na šestém místě a vydávám se naproti zbytku týmu. Vytahujeme karimatku a sedáme na obrubník u vysoké školy. Pětice písmen jsou celkem jasné, takže rozdělujeme text, ale co s tím dál. Zkoušíme různě přepočítávat pětice na jednotlivá písmena, ale bez úspěchu. Zkouším na to také napasovat morseovku a vychází mi na konci slovo KINO, bohužel ale předpokládám, že je to jenom náhoda. Ondra s Hankou berou mapu a nějaké kino nalézají. Není, ale u něj žádný název, což, jak později zjišťujeme, nás stojí skoro třičtvrtě hodiny luštění navíc. Mezitím k nám přichází vyslanec jiného týmu s tím, že nemůžou šifru nalézt, tak jim alespoň ukazujeme směr. Na tým pomalu dopadá ranní krize a nápady se nějak nedostávají. Navíc se nad ránem ochlazuje a Honzík začíná usínat. Chci někoho vyslat pro nápovědu, ale nakonec se dohodneme, že půjdeme všichni, ať se trochu probereme. Zvedáme se, balíme a míříme na start. Já ještě za chůze koukám do šifry a zkouším posun písmen, který jsme už sice zkoušeli, ale co kdyby. Najednou na mě místo UFDLB kouká TEČKA a je jasno. Prostě nás při luštění nenapadlo vyzkoušet posun písmen dozadu. Volám na ostatní, sedáme, tam kde zrovna jsme a po pár minutách zápolení máme ŠIRÁK LETNÍ KINO. Kdyby bylo kino v naší mapě pojmenované, tak jsme měli vyřešeno už předtím, protože zjišťuji, že kromě výše zmíněného slova KINO jsem měl vyluštěno i SIRAK, ale mezi nimi byl nějaký blábol, takže jsme pokračovali v luštění. Byla by to ale drsná haluz, takže je asi správné, že jsme si poseděli déle a šifru vyřešili korektně.
13. šifra - Básnická
Zapisujeme se zase šestí a na Koumáky, kteří sedí opodál, máme ztrátu už jen 10 minut. Hecujeme se, že je na této šifře trhneme a jdeme na to. Ondra sype z rukávu jména k jednotlivým odstavcům a mě napadá přiřadit k nim data z diáře. Neúspěšní jsme pouze u posledního jména, ale necháváme to plavat. Snad ho nebudeme potřebovat. Zkoušíme nejprve sčítat číslo dnů a měsíců a pak přiřazujeme písmena jednotlivým číslům. Ondra navrhuje, ať to zkusíme přečíst svisle a řešení je na světě.:-) Zvedáme se zároveň s Koumáky, nasazujeme nejvyšší rychlostní stupeň a na předposlední stanoviště docházíme už před nimi.
14. šifra - Sova
Kromě šifry zde nachází Ondra také starou televizi. Necháváme ji ale svému osudu a pouštíme se do luštění. Překlepů si všímáme prakticky hned. Já si beru na starost první dvě písmena a Ondra druhá dvě. Za chvíli je vyznačeno a správné přečtení zprávy je dílem okamžiku. Dokonce jsme našli o dva překlepy víc, než bylo zamýšleno.:-) Zbývá dojít pouze do cíle a Koumáci se zvedají těsně za námi. Cestou se nám ale nějak ztrácejí a ke škole docházíme osamoceni. Já nejdřív omylem lezu do školní zahrady, ale ostatní jdou naštěstí správně, takže se k nim přidávám a ve vchodu nás už vítají orgové.
15. šifra - Doplňovačka
Dostáváme od nich jednoduchý Kris - kros, který rychle vyplňujme a hlásíme jim heslo. Hru končíme na pátém místě v 5:52 ráno se skoro tříhodinovou ztrátou na první tým (tento čas je ještě bez oprav za pátou šifru). Mezitím přicházejí Koumáci a odevzdávají svůj výsledek pět minut po nás.
Závěr
V cíli využíváme pohostinnosti organizátorů a ochutnáváme něco ze zde připravených pochoutek. Dokonce máme příležitost vidět a ochutnat zbytek z dortu pro vítěze:) Ti už jsou ale dávno pryč a oddávají se zaslouženému odpočinku. Koukáme se na řešení jednotlivých šifer a hlavně na kostku;-) Povídáme si s Vnoučátky a organizátory a vyplňujeme dotazník. V sedm se zvedáme a mizíme směrem na hlavní nádraží a tím pro nás Hradecká sova definitivně končí.
V pondělí jsou vyvěšeny oficiální výsledky a my se dozvídáme, že jsme se při naší premiéře umístili na fantastickém sedmém místě:) Až na zádrhel u páté šifry nebylo hře co vytknout a i tento malý problém se dal bez problémů překousnout. Trasa mi přišla přiměřeně dlouhá (bez nápověd podle měření nějakých 25 km). Snad jen některé terénní nápovědy byly trochu moc daleko. Tímto bych chtěl poděkovat všem organizátorům, a těm co se na hře nějakým způsobem podíleli, za fantastický a jedinečný zážitek. Už se těším na další ročník, na kterém se doufám náš tým opět objeví.
